Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je pondělí, 5. prosince 2016 a svátek má Jitka.

Bob Neumann: Říkal jsem, jestli komunisté nezmizí teď, pak už nikdy

Před čtvrt stoletím proběhla v Československu Sametová revoluce. Mezi 17. listopadem a 29. prosincem roku 1989 se uskutečnily události, které vedly k pádu komunistického režimu a přeměně politického zřízení na demokratické principy. Bohuslav Neumann, známější jako Bob, působil v Občanském fóru od samého začátku.

Bob Neumann: Říkal jsem, jestli komunisté nezmizí teď, pak už nikdy
 
Publikováno: 25.11.2014 v 16:00
Rubrika: Zpravodajství

Jaké máte první zážitky z listopadu 1989?

Začalo to tím, že Klára (jeho dcera - pozn. red.) přišla s tím, že byla na Národní třídě v Praze, odkud stačila včas utéct a řekla mi, co se vlastně dělo. Povídal jsem ji, co blázní, že ji vyhodí ze školy, ať si dá pozor. Na to mi odpověděla, že je už druhým rokem v Hnutí za občanskou svobodu, což tehdy vlastně byla protistátní organizace. Když studenti sepsali 10 stávkových bodů se svými požadavky, přivezla to domů a celou noc jsme na sídlišti za pomoci psacího stroje materiál rozmnožovali. Šel jsem k ránu s Klárou, která tiskopisy s 10 body vylepovala kde se dalo, abych ji ohlídal. Doprovodil jsem ji až na nádraží, abych měl jistotu, že ji policajti neseberou a pokračoval jsem do Isolu, kde jsem tehdy pracoval. Vylepil jsem požadavky studentů na vrátnici a do technického oddělení.

Jen pro připomenutí, co bylo hlavním bodem studentských požadavků?

Hlavním bodem prohlášení bylo zrušit vedoucí úlohu KSČ v tomto státě zaručené ústavou a zajištění respektování listiny lidských práv, svobod a demokratických principů. Za chvíli přišli kolegové za mnou s novinami, kde se psalo, že na Národní třídě v Praze došlo ke střetu se studenty, kteří se projevili jako nepřátelé socialistického zřízení a zaprodanci kapitalistických mocností. Zároveň bylo v článku uvedeno, že požadavky (nejméně dva z deseti) vedení komunistické strany projedná. Na základě toho byli lidé vyzváni, aby se k deklaraci komunistů vyjadřovali a podpořili ji. To bylo šílené! Když jsem se šel přesvědčit, zda letáky jsou na svém místě - samozřejmě už nebyly - dozvěděl jsem se, že na desátou hodinu bylo svoláno shromáždění pracujících. Tak jsem tam přišel a řekl jsem hned, jak se začalo stanovisko KSČ probírat, že prohlášení studentů jsem přinesl a vylepil já, aby to nemuseli zjišťovat. Předestřel jsem, že bodů je celkem deset a jeden po druhém jsem je přečetl. Všichni na mě nechápavě koukali. Řekl jsem jim, že jestli komunistickou antideklaraci někdo podepíše, tak se bude muset celý život před svými dětmi stydět. A šel jsem pryč s tím, že jestli komunisté nezmizí teď, pak už nikdy. Později za mnou začali lidé chodit a říkali mi, že komunistické stanovisko museli právě kvůli dětem podepsat. Bylo mi jich líto, ale chápal jsem to. Byla to příšerná doba.

Jaký byl další vývoj?

Když jsme šli po několika dnech z práce, míjeli jsme divadlo. Na schodech stáli jeho herci v čele s Radoslavem Brzobohatým. Zajímavé bylo, že na chodníku pod těmi schody skoro nikdo nestál. Všude byli policajti a nikdo se zatím nechtěl angažovat. Lidé stáli na chodníku přes ulici a za nimi se protlačovali další, kteří se podle domu hnali pryč, aby si náhodou nezavdali. Herci vyzývali občany k podpoře studentských požadavků, také k stávce a upozorňovali, že přestanou hrát. Na večer bylo svoláno shromáždění občanů v divadle. To bylo plné a diskutovalo se.

V té souvislosti musím zmínit, že proti mně bydlí Miroslav Petružálek (spolumajitel firmy Eko-voda - pozn. red.), velký antikomunista a moc chytrý a bezvadný člověk. A ten upozorňoval na to, že nemá cenu pořádat shromáždění ve fabrikách, protože si toho nikdo nevšimne, ale musí se jít ven. Právě tehdy byla tato výzva Jirkou Buřičem z jeviště pronesena. Po skončení shromáždění nás dvanáct nebo možná patnáct zůstalo v divadle a pokračovalo v diskuzi. Tam vzniklo Občanské fórum v Kolíně.

Když byla 27. listopadu vyhlášena generální stávka, šel jsem si koupit noviny na nádraží. Vidím, jak pan Petružálek stojí v hubertusu proti davu pracujících jdoucích do zaměstnání a nastavuje jim na papíru z krabice napsanou výzvu: Podpořte generální stávku! Borec! Téměř v každé továrně pak vzniklo vlastní OF.

Byl jsem zvolen jako zástupce zaměstnanců v Isolu, tak jsem pobízel kolegy, aby se generální stávky zúčastnili. Někteří mi oponovali, že se nemají tak špatně a že nikam nepůjdou, ale asi jedna čtvrtina jich na náměstí (Karlovo - pozn. red.) šla, přestože některým bylo vyhrožováno, že jestli se stávky zúčastní, tak budou propuštěni.

Co dál si pamatujete?

Náměstí bylo plné středoškoláků. lidí z továren a dokonce i úřadů. Vystoupila spousta řečníků na podporu studentů a herců. Pamatuji si, že během stávky agitoval někdo z okresního výboru Svazu socialistické mládeže, že nemáme věřit studentům, že jsou to jenom lži a mládež si kazit nedáme. Z davu se ozývalo: My s vámi nepůjdem a táhni pryč a neotravuj. Pak měl vystoupit 1. tajemník OV KSČ Josef Říha, nejmocnější z mocných. Když měl vyjít na tribunu a promluvit a slyšel své předřečníky, ušel tři kroky a zkolaboval. Odvezla ho záchranka, tak byl statečný... Hodně důležité bylo, že přítomní viděli, že už komunisté žádnou sílu nemají. Čekali, že na náměstí přijedou policajti a stávku rozeženou, jenže nic takového se nestalo.

Bylo jistě třeba uvědomit o událostech i lidé z vesnic. Tam se o Sametové revoluci málo vědělo...

Bylo nás, myslím, osm mluvčích. Jezdili jsme po vesnicích a hovořili s lidmi. Nadšení bylo veliké, ale mnozí se stále báli. Do zvolení Václava Havla prezidentem nebylo nic jisté. Právě když každý, kdo mohl, jezdil vylepovat plakáty pro jeho zvolení, na nás - myslím, že to bylo v Horních Krutech - nějaký "dobrý" soudruh střílel ze vzduchovky. Na druhou stranu rád vzpomínám na Veletov. Znal jsem se skrz práci se dvěma bratry, kteří táhli svými aktivitami celou vesnici. Když za mnou přijeli do Kolína, říkali mi: "U nás je to strašný. Tam je to samý komouš". Tak jsem se do Veletova za OF vydal, to bylo před prvními svobodnými volbami. V hospodě si proti mně sedly dvě komunistické rodiny. Byly na mě připravené, jako že mi to nandají. Ale já také. "Nic mi nevysvětluje, všechno o vás vím" a řekl jsem jim, co si o tom všem myslím. Sami místní je pak odtamtud vyhnali, neměli je tam vůbec rádi. A výsledek? Ve Veletově Občanské fórum ve volbách získalo 97 procent hlasů voličů. To bylo nejvíc v celém okrese.

Bob Neumann: Říkal jsem, jestli komunisté nezmizí teď, pak už nikdy
Foto: Archiv KP

Jak jste se dál vypořádávali s tzv. komunisty?

Dostali jsem z pražského vedení OF informaci, že je potřeba okamžitě něco udělat s okresním národním výborem. Prý hrozí, že tam ještě jsou komunisti ve vedení. Šel jsem tam jako mluvčí OF, byla to vůbec první moje agitace. Setkal jsem se s ing. Tomášem Sojkou, zástupcem předsedy Okresního národního výboru v Kolíně. Zřejmě si nic nepřipouštěl, koukal na mě co si to dovoluji. Řekl jsem mu, že jsem přišel za Občanské fórum a zeptal jsem se ho, jak si to dál představuje. A on: "My jsme dostatečně chytří. Já jsem tady byl už v šedesátém osmém roce, poučili jsme se z ´krizového vývoje´, ta strana je úplně jiná, pro lidi" a takové ty křeči. Na to jsem mu opáčil, že máme rozbory vody a z nich vyplývá, že voda v Kolíně nesplňuje hygienické normy a výsledky jsou na základě pokynů ONV dlouhodobě falšovány. Sojka zareagoval tím, že řekl: Já vám nic nebudu doporučovat, ale měl byste odejít. Nakonec odešel on. Zanedlouho z něj byl podnikatel.

Pak jsme museli během jediné noci rozhodnout, kde půjde ihned na kolínský Okresní národní výbor za Občanské fórum, aby tam dál nezůstávali komunisté. Sešli jsme se Jirka Buřič, Zdeněk Müller, Stanislav Čežík a já a přemítali jsme, koho tam dosadíme. Buřičovi se nechtělo, ten si v té době myslel na post v komunální politice a tak se zamyslel a říká: "A co ten Zeman? Ten by to vzal." Den předtím totiž Vladimír Zeman vystoupil s kritikou práce OF na tehdejším sněmu pro veřejnost. Buřič tedy zvedl telefon a zavolal mu. Po chvíli říká, že se prý Zeman musí zeptat manželky, pracovala na tehdejším Městském národním výboru. Po pár minutách volal Zeman, že to tedy bere. Později se vypracoval až na náměstka ministra vnitra. Tak se tehdy dělala politika.

Pak proběhly první svobodné volby. Co jste dělal pak?

Hned po volbách jsem odjel za sestrou do Kanady, která tam emigrovala. Když jsem se po třech týdnech vrátil, Občanské fórum už bylo jiné - rozhádané, rozdělovaly se posty... To už jsem věděl, že odejdu. Řekl jsem, tak se mějte hezky, já si jdu otevřít kancelář. Byla nás většina.

Přestalo vás to bavit?

No jistě, protože to bylo tak, že ten, kdo něco uměl a věřil si, tak šel pracovat ve svém oboru, zařizovat si svou živnost. Otevřel jsem si projekční kancelář. V politice zůstali především ti, kdo se jí chtěl živit.

Ale zapomněl jsem na jednu důležitou věc, a to byly tehdejší okresní noviny Kupředu, do kterých OF poslalo Petra Soukupa. Ty pro Občanské fórum v Kolíně udělaly obrovskou, bezvadnou práci. Celostátní noviny vůbec nefungovaly, do nich si ještě dlouho komunisté psali, co chtěli. Jen Svobodné slovo tehdy přinášelo objektivní zprávy, na jaře pak vznikl skvělý Český deník. Dnes už ale Petr Soukup na vzpomínková setkání nechodí a má k tomu asi důvod.

A co vy? Odešel jste z politiky také proto, že byste ztratil ideály?

Nemůžu říct, že bych ztratil ideály. Ty mám pořád stejné. Jen jsem viděl, že lidé, kteří se do funkcí a politiky cpou, v nich nemají co dělat. Očekával jsem, že se způsob politiky změní. Výsledek vidím denně. Jsem moc rád, že alespoň v komunální politice se blýská na lepší časy.

Vy jste se nechtěl stát politikem?

Ani náhodou. Když mi už tehdejší starosta Jirka Buřič přinesl přihlášku do ODS, vrátil jsem mu ji a řekl jsem mu, že já v žádné straně nikdy nebyl a nebudu. A bůh ví, co s ODS bude. A taky jsem se moc nespletl.

Nezařídil jste se hned pro sebe, ale šel jste pracovat na městský úřad. Jak to bylo?

Ano, od roku 1991 jsem se stal na dvě léta vedoucím stavebního odboru na městském úřadě. Myslel jsem, že se pro město dá něco udělat. Mám z toho zajímavé zážitky. Pamatuji si, jak za mnou přišel jeden člověk z vedení města, aby loboval za známého, který chtěl vedle plaveckého bazénu postavit hotel. Říkám mu, že podle územního plánu tam může stát jen sportovní zařízení nebo tam musí být volná plocha pro návštěvníky a poslal jsem ho pryč. Onen politik to na mě zkusil pouze jednou, protože jsem ho vyhodil a řekl jsem mu, že uplácet se nikdy nenechám a územní plán je zákon.

Jednou mě zase navštívil ředitel Korama, který byl komunista jako hrom a v Koramu řídil prověrky. Když v osmašedesátém přijeli Rusové, tak se s nimi ještě nikdo nebavil a on už je zval na hon. Tvrdil mi, že jeho manželka vlastnila pozemky, kde je dnes Billa a v minulosti na nich stál stavební dvůr. Za mého účinkování na městském úřadě platilo, že zastavené pozemky se nevydávaly. Ještě před návštěvou u mě mi sdělil, že rodičům jeho manželky se stalo bezpráví, když jim v roce 1948 zmíněné pozemky komunisté sebrali a chce je zpátky. A já mu říkám, že se kvůli věku nepamatuji, jak komunisté pozemky kradli, ale pamatuji se, jak řídil prověrkové komise v roce 1971 v Koramu. Všechno bylo přece lidu a navíc na ty pozemky nemáte nárok, protože jsou zastavěné, řekl jsem mu. V té chvíli začal blednout, ale to mu nezabránilo vyhrožovat, že má ještě nějaké známé a kdesi cosi. Na to jsem mu opáčil: Hlavně nezapomeňte, že okresní výbor strany je zrušený a že je místo něj poliklinika. A dodal jsem, že má výjimku, že může odejít dveřmi, které se moc nepoužívají. Za chvíli jsem měl telefon a místostarosta (byl stejně jako já kdysi zaměstnán v Koramu a jako nestraník a věřící měl s ředitelem též potíže) se mě ptá: Byl tady u mě ten pán, ty jsi s ním měl nepříjemnost? Tak jsem mu zopakoval, o co šlo a co vlastně chce. Odvětil, že se na to musíme nějak podívat. Odpověděl jsem mu, jak se na to chceš podívat? Chce vrátit to, co si sám sebral a na co nemá nárok a nazdar, dodal jsem.

Musím doplnit, že to nebyly jediné kreatury předtím sloužící komunistům, které po mně, jako šéfovi stavebního úřadu po revoluci něco chtěly a když jsem jim nevyhověl, tak se odvolávaly na známosti z minulosti. Ale já se s nikým nezahodil. Ale někteří mi řekli: Počkám si, až na radnici nebudete. A mnozí pak svého dosáhli.

Jak jste dnes spokojen se společenským vývojem u nás?

Je to špatné, do politiky se dostali lidé, kteří v ní nemají co dělat. Jestliže je to jako za komunistů a jeden den jde člověk dělat ministra dopravy a druhý den je třeba ministrem zemědělství, jen proto, že sice nemá požadované znalosti, ale je v té či oné straně, která je zrovna u moci, tak je to špatné. Podle toho to také vypadá. Vůbec se nedivím, že vládě lidé nevěří. Navíc náš rodák, pan prezident Zeman? To nechám raději bez komentáře. Ale jsme svobodní, to je hlavní. Jen bychom si toho měli víc vážit a o svobodu se občansky starat. Nebýt lhostejní. Abychom o ni nepřišli.

A nemyslíte si, že je zákonité, že jednou se každá společnost, byť demokratická, pokazí?

Já myslím, že to není zákonité, že ta zkaženost je v konkrétních lidech. Pokud jde o Kolín, vzpomínám si, jaké věci se děly kolem vzniku Průmyslové zóny Kolín-Ovčáry. Kvůli ní zmizelo 360 hektarů nejlepší půdy, to je 720 fotbalových hřišť! Když jsem to řekl za starostky Majerové na zastupitelstvu, ozvala se jedna paní ve službách TPCA, která dělala dříve kádrovačku ve Frigeře, a řekla mi: Vy závidíte lidem z Kolína práci. Já na to: Já jim nezávidím, ale svářeči, elektrikáři a ostatní kvalifikované profese nemají práci a nedostanou ji ani v zóně. Protože v ní najdou zaměstnání pouze nekvalifikovaní lidé, kteří poběží se šroubovákem 5 metrů dopředu, aby se hned vrátili zpátky. Jenže po záhadách v zóně nikdo nešel, protože nemohl. Téměř všichni všechno také odsouhlasili. Byli prostě zaháčkování. Jiný příklad. Novému mladému starostovi (Vít Rakušan) trvalo dva roky na to, než mohl z funkce odboru vyhodit člověka, o kterém se vědělo, že bere, kde se dá. Jenomže mu to nikdo z vedení, které bylo na radnici skoro do konce roku 2010, nemohl (nebo spíš nechtěl), dokázat. Nakonec se obě strany rozešly dohodou.

Jak jste spokojený s vedením kolínské radnice?

Teď jsem spokojený. Výsledek voleb mě nadchl. Vítězové se nebudou muset s nikým bavit. Ale nevím, jak to pak udělají (rozhovor vznikl ještě před sestavením rady a podpisem koaliční smlouvy - pozn. red.). Jen mě zarazilo, že si Změna pro Kolín vzala na kandidátku "kolínskou spisovatelku". To je přece paní, které se za komunistů celé divadlo bálo. To jsou mi milejší ti dva komunisté v zastupitelstvu, aspoň nic nezastírají. Kdykoliv jsem v minulosti byla na zasedání, zajímali je především problémy ve městě. Zdůrazňuji přesto: Jsem přesvědčený, že KSČM je ze zákona zákazanou stranou, ale nějak to nefunguje... Věřím, že tohle vedení má konečně čisté ruce a bude moci podle svého volebního hesla "Ještě není hotovo" pokračovat v práci. A je jí v tomhle městě, které mám rád, ještě hodně. Držím jim palce.

Uf. Tak to máme za sebou...

Víte, 25 let je dlouhá doba. Možná něco není přesné, ale takto se mi to vybavuje. Přijďte 18. listopadu na setkání Občanského fóra po 25 letech. Tam budou lidé, kteří toho udělali mnohem víc než já. Jen mě mrzí, že ten, který by si zasloužil být tam nejvíc, tam nebude.

Hnutí za občanskou svobodu

HOS byla nezávislá občanská iniciativa, která 15. října 1988 vznikla v prostředí Charty 77. Členy Hnutí za občanskou svobodu se postupně stala i řada lidí, kteří nebyli signatáři Charty 77. Ve svém úvodním dokumentu - manifestu Demokracii pro všechny požadovali nastolení pluralitní demokracie, umožnění drobného a středního podnikání nebo ochranu životního prostředí. V textu upozornilo na hluboký mravní úpadek československé společnosti. Tímto prohlášením se stalo HOS skutečným politickým oponentem vládnoucí KSČ, byl to počátek diferenciace vnitřně velmi různorodé Charty 77. Manifest podepsalo 126 občanů. HOS spolu s dalšími občanskými iniciativami zorganizovalo 10. prosince 1988 na pražském Škroupově náměstí první oficiálně povolenou manifestace opozičních seskupení v období normalizace. wikipedie
 

Autor článku: Michal Černý
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Kolínští basketbalisté v Pardubicích nedokázali navázat na svůj domácí výkon proti Nymburku
Kalendář akcí: Prosinec
Po
 
19
Út
 
27
St
 
7
21
Čt
1
22
29
16
23
30
>> Zobrazit podrobný kalendář akcí
Řádková inzerce
Vzpomínáme (1 inzerátů)
Nemovitosti (1 inzerátů)
Pronájmy (3 inzerátů)
Prodej (5 inzerátů)
Koupě (3 inzerátů)
Zvířata (1 inzerátů)
Seznámení (4 inzerátů)
Různé (2 inzerátů)
    
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM