Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je sobota, 2. července 2016 a svátek má Patricie.

Jiřímu Červínovi staršímu vyšla téměř ztracená kniha: Dobrý den, noci

Minulý týden spatřilo světlo tohoto stále divnějšího světa sice útlá, ale o to půvabnější knížka s básněmi Jiřího Červína st. a linoryty a kresbami Jana Kubíčka. Bilanční sbírku Dobrý den, noci vydala společnost Vespero z Pardubic. Uspořádali ji Marie Mlejnková a Eva Šulcová, redakce básní se ujala Marie Mlejnková a k vydání ji připravily Marie Mlejnková a Katka Zvelebilová. Finančně se na ní podílely Město Kolín, Polabská kulturní společnost a přátelé.

Jiřímu Červínovi staršímu vyšla téměř ztracená kniha: Dobrý den, noci
 
Publikováno: 13.12.2014 v 6:00, Aktualizováno: 12.12.2014 v 14:00
Rubrika: Kultura

Není obvyklé, aby v Kolíně vycházely knihy básníků. Autor si na vydání počkal celý život, protože od vyhazovu z redaktorského místa zastával práce v dolech a na silnicích a nemohl publikovat prakticky nic. K dostání je sbírka, která byla pokřtěna v pátek, s nádhernou obálkou v kolínském Artonu a dalších knihkupectvích.
Níže přinášíme úryvek z knihy.

Vzpomínání s panem Červínem

Jiří Červín měl k psanému slovu blízko opravdu od školních let. Jako školák, snad 12letý, už vydával třídní časopis. Jak jinak, než rukou psaný, ale potřeba psát už měla svůj výraz. Budeme-li sledovat i nit přátelství s Janem Kubíčkem, pak to byl sport, který tyto dva pozdější tvůrce přivedl k přátelství. Kubíček (1927) chodil do jiné školy, než Červín (1929), a tak se seznámili jako soupeři v meziškolním fotbalovém turnaji. Bylo to vskutku významné setkání na zeleném trávníku, při němž z malých soupeřů začalo klíčit krásný vztah dvou mužů.
"My jsme byli každý z jiného konce Kolína. Honza chodil do ´východní´, já do ´západní´ školy. Poprvé jsme se setkali jako soupeři na fotbalovém zápase."

Sport hrál významnou roli v celém Červínově životě. V době gymnaziálních studií byl hráčem basketbalového družstva, které vyhrálo extraligu. Byly to zápasy v "pekelné kuchyni", jak starý pán vzpomíná na malý sál, kde se turnaje hrály. Sportování považuje za důležité i pro další životní osudy, kdy fyzická kondice byla téměř podmínkou přežití.

S přibývajícími školními ročníky, jako gymnazista, se Červín poprvé ozývá jako začínající básník, který s Kubíčkovou podporou odvážně posílá své básně do přílohy Lidových novin.
"To jsme se s Honzou potkali před kavárnou Pasáž."

Bylo to někdy po Únoru 1948 a tehdejší redakce nenašla pro Červínovy básně porozumění.

V té době už Jiří studuje historii na FFUK a přichází do kontaktu se známými osobnostmi z pražského literárního světa. Setkává se s Miroslavem Florianem, poznává Jana Grossmana z divadla Na zábradlí. Ten v té době řídil v Československém spisovateli vydávání edice České básně. A je to Červínův kolínský kamarád, pozdější úspěšný malíř Jiří Balcar, který doporučuje právě Grossmanovi Červínovy básně, rukopis se dostává i do rukou A. M. Píši.

A verše kolínského začínajícího autora jsou doporučeny k vydání, byl to soubor asi 50 básní.

Neklidná poúnorová doba přinášela velmi často zcela nečekané změny. A tak se stalo, že redakce Československého spisovatele, které Červín předal svůj rukopis, zaznamenala z neznámých důvodů zásadní personální obměnu a nové vedení vydání Červínových básní odmítlo. Šéfredaktorem byl tehdy Josef Rybák. Prý ať se obrátí na časopis Květen, v něm v té době působili krom jiných Jiří Šotola, Adolf Branald. Mladý básník měl své důvody tento tendenční časopis neoslovit.

Ovšem rukopis se ztratil, nová redakce jej nebyla schopna autorovi vrátit, Grossmanova podpora odešla s jeho nedobrovolným odchodem z Prahy do severozápadních Čech.

Podivné zmizení básnické sbírky kdesi v šuplíku anonymního redaktora znamenalo pro Červína značné trauma. Je přirozeně velmi roztrpčen a opouští myšlenku dál psát básně.

O to raději se vracívá domů do Kolína, mezi své přátele a zároveň pražské spolužáky.

"S Honzou jsem trávil hodně času, tam u nich v bytě nad hospodou U věnce."

Balcar, Kubíček, Červín. To už jsou všichni studenty univerzity a jejich osobnosti se profilují v jednotícím duchu - ve vztahu k umění.

A tehdy se začíná psát historie nezapomenutelných a nepostradatelných setkávání v pokoji bytu Kubíčkových, kteří měli pro mladé muže pochopení. "Kubíčkovi neměli zvonek, a tak jsme pískali vodácký signál."

V pokoji se vedly nekončící filosofické disputace, mluvilo se o literatuře, o pražských kumštýřích, hrálo se na klavír a hovořilo o hudbě, o současné výtvarné scéně, o divadle - jak už to k debatním partám mladých umělců patří, ale také o studentských láskách a lidských vztazích.

Patronem těchto setkání býval někdy pan knihovník Jaroslav Janík, vzor a přítel zároveň, duchovní a intelektuální opora mnohdy nejednotných názorů, v nichž se tříbily myšlenky a zrály osobnosti.

V překotném běhu dní si mladí intelektuálové ani nemohli uvědomit význam a výjimečnost Janíkovy osobnosti, později toho Červín i Kubíček litovali. "Nenašel jsem si tehdy čas na kontakty s Janíkem, to si dnes vyčítám..."

Mezi mladé umělce chodíval i kolínský lékárník Milan Zicha (přišel ze Slovenska), Václav Mezřický (1939), medik Zdeněk Nedoma, malíř Vladimír Hájek ze Šťáralky, oblíbený pro svoji veselou povahu a historky, které uměl vyprávět, později se ke skupině přidává i do Kolína přišedší malíř František Karel Foltýn (1937).

Nezapomenutelnými zůstaly příběhy, spojené se společnými oslavami Kubíčkových narozenin. Připadaly na 30. prosince, takže v těsné blízkosti silvestrovských oslav. Oslavy prý nebývaly divoké, ale velmi, velmi originální, obzvláště malíř Balcar byl v originalitě nápadů a činů nedostižný... "a Balcar tehdá pojídal květiny..."

Ovšem nejen u Kubíčků se mladí setkávali. Společně chodili i na koncerty Kolínské filharmonie, v té době v Kolíně vystupovali např. takoví umělci, jako klavírista Alfréd Holeček, houslista Spytihněv Šorm, cellista Miloš Sádlo. Tehdy si vnímavý posluchač Jiří nalézá svůj pevný vztah ke klasické hudbě (sám se učil hře na housle v kolínské hudební škole u prof. Mančála), objevuje své oblíbené skladatele - v té době poměrně avantgardního Ravela, Honnegera, ale též milovaného Mozarta. Po takových zážitcích se přirozeně rozvíjely krásné rozhovory, ať už s panem Mančálem, který byl dirigentem kolínského symfonického tělesa, nebo v oblíbené sestavě u Kubíčků.

Jindy studenti poslouchali jazz a k němu navazující nekončící debaty přímo vybízely.

Ale i vycházky kolem Labe patřily k tehdejšímu životu, na jednu, s fotografem Josefem Sudkem Jiří Červín stále vzpomíná. "To jsme šli podél řeky až do Klavar. Sudek byl introvert a naše přátelství bylo velice osobní, emocionální. Vnímal jsem kouzlo Sudkových fotografií a on to věděl."

Jiřímu Červínovi staršímu vyšla téměř ztracená kniha: Dobrý den, noci
Obálka knihy
Foto: Archiv KP

Do Červínova života vstupují existenční obtíže. Po třech letech ukončuje započatá studia historie, vstupuje do manželství a zakládá rodinu. Někdy kolem roku 1966 se stává pracovníkem kolínského muzea. Mladým umělcům se pod nenápadnou patronací Jaroslava Janíka podaří založit časopis Klíč, Červín se stává jeho redaktorem. A jména přátel Kubíček, Červín, Foltýn a Mezřický se objevují na stránkách mladého periodika, kolem Klíče se sdružují k sevřenějšímu prezentování tvůrčí práce a významně vstupují do kolínského kulturního života.

V tomto období se Červínovi dostává do rukou několik mimořádných příležitostí k obohacení kolínské kultury. Tak například se na muzeum obrací Otakar Štorch-Marien, kolínský rodák, že daruje muzeu veškerou vydavatelskou produkci svého slavného vydavatelství Aventinum. Nadšený Červín, který je pověřen převzetím všech titulů, se této nabídce pečlivě věnuje. Tři měsíce dojíždí do Prahy a zpracovává evidenci knih. Bohužel veškerá práce je nakonec zmařena, nabídka nebyla vedením muzea v konečné fázi akceptována. Obdobně dopadla i nabídka Josefa Sudka, který zamýšlel darovat kolínskému muzeu své fotografie. V Klíči se alespoň podařilo otisknout rozhovor Červína s tímto významným fotografem.
V roce 1969 Červín v muzeu končí a stává se v Praze redaktorem Studentských listů. Pozice je velmi nejistá a krátkodobá, Studentské listy byly záhy po (ruské) okupaci zakázány. Červín zůstává zanedlouho bez práce, bez prostředků. Záchrana přichází z nikdy nedešifrovaného telefonátu, kterým mu byla nabídnuta práce v redakci Ohníčku. Práci přijímá a na tři roky (do r. 1972) se poctivě a rád věnuje vydávání časopisu pro děti. Poznává řadu mladých autorů, kteří začínají tvorbou pro nejmenší, je jim rádcem pro další tvorbu, pomáhá nalézat kontakty k jejich kvalitnímu růstu, snaží se uvést je do literatury, vyhledává šance k dobrým cestám. (Nemohu nevzpomenout Červínovy věty ze závěru rozhovoru: "... Pomohl jsem mu, aby zvládnul odjezd. To jsem byl šťastný, že jsem mohl pomoci...".) Velice rád vzpomíná na spolupráci s Vojtěchem Steklačem. Těší ho vydávat leporela, vystřihovánky i omalovánky. Sám dál píše. Znovu vznikají básně, i sci-fi povídka.

Ovšem toto nakonec šťastné období netrvá dlouho. Z politických důvodů musel zaměstnání okamžitě (na zásah OV KSČ Kolín) opustit. Opět zůstal bez práce, bez prostředků. Pak pracoval šest let manuálně v dolech Chvaletice, další čas pak ve skladech Národního divadla v Praze, v osmdesátých letech v Technických službách města Kolína.
Dál se věnuje psaní, píše poezii a dětskou literaturu, ale nesmí publikovat. O tomto období svého nelehkého života pan Červín mlčí.

Raději se vyznává ze své lásky k literatuře, vyjmenovává své oblíbené, předně básníky: Deml, Orten, Závada, Halas. Miluje Josefa Čapka, Haškovy povídky, Klímu.

Ve světové četbě je patrná frankofonní orientace: S. Beavoire, J. P. Sartre, A. Camus, ale též A. Huxley, I. Babel, E. Hemingway, E. Remarque. Čile vzpomíná svých dalších miláčků - Th. Chardina, G. Marcela, H. Bella, Augustina Smetanu... a hned je připraven svěřovat se, proč právě ten a ten autor je mu milý. A na otázku co by ještě rád napsal,odpoví okamžitě a jistě, že další sci-fi. Není divu, že takový čtenář byl literárním guru kolínské mládeže.

Přesto mne překvapila odpověď na poslední položenou otázku: Co se Vám v životě nejvíc podařilo, kdy jste byl šťastný? Chvilku se odmlčí: "To byly takové drobnosti. Často se mi vybavuje, jak jsem pomohl nastoupit starému pánovi do vlaku. Nebyl tam peron, schůdky byly vysoko a ten pán měl těžký kufr. Pomohl jsem mu, aby zvládnul odjezd. To jsem byl šťastný, že jsem mohl pomoci."

Tak skončil náš rozhovor v křeslech u stolku.

Pan Červín s hůlkou obtížně vstává, jde ke dveřím. Trochu ho podpírám a položím jen tak pro narušení ticha, pro mne řečnickou otázku: Teď už byste asi koš nedal? Zastavil se, přehodil hůlku z pravačky do levé ruky a suverénním grifem s virtuálním míčem v pravé ruce zamířil pohledem na koš, krátce na mne pohlédl, usmál se a řekl: "Ale dal!"

Pan Jiří Červín, básník a redaktor se narodil 23. dubna 1929.

Až v roce 1990 byl jako novinář rehabilitován. Je zastoupen v antologii Ivana Adamoviče Puls nekonečna, vydána v roce 2010.

Zapsala Marie Mlejnková v Kolíně 23. července 2014

Jiří Červín st. během autogramiády básnické sbírky Dobrý den, noci 5. prosince.
Foto: Kristýna Červínová
Autor článku: Michal Černý, Jiří Červín ml., Marie Mlejnková
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
V Horních Krutech odhalili pamětní desku, na památku odsunutých židovských rodinStručně z Kolína: Příslib celokrajského Internetu, kolínské hřbitovy posunuly zavírací dobuMistrovství světa klepe cyklistům na dveře. Reprezentovat bude i šestice z kolínského klubuKolínští vrhači si díky TPCA polepší. Přibude jim zcela nový tréninkový sektor
Kalendář akcí: Červenec
Po
 
4
11
18
25
Út
 
5
12
19
26
St
 
6
13
20
27
Čt
 
7
14
21
28
1
8
15
22
29
So
2
9
16
23
30
Ne
3
10
17
24
31
>> Zobrazit podrobný kalendář akcí
Řádková inzerce
Vzpomínáme (1 inzerátů)
Nemovitosti (4 inzerátů)
Pronájmy (3 inzerátů)
Prodej (3 inzerátů)
Koupě (2 inzerátů)
Zvířata (1 inzerátů)
Seznámení (2 inzerátů)
   
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM