Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je sobota, 23. července 2016 a svátek má Libor.

Výstava v kolínském muzeu: O časech strachu, kdy na Kolín padaly spojenecké bomby

Sedmdesát let uplyne od doby, kdy na Kolín padaly letecké pumy. Nálety byly nejtvrdším dotykem bojů 2. světové války, který Kolín zaznamenal. Desítky mrtvých a raněných, poškozené továrny, ale i civilní domy... Pamětníci ještě žijí a fragmenty vzpomínek a atmosféru roku 1944 mají v živé paměti. Ladislav Jouza, historik Regionálního muzea v Kolíně, se pokusil o scelující pohled na tyto válečné události s odbornou pomocí Michala Plavce, našeho předního odborníka na problematiku náletů. Výsledkem je výstava Nálety na Kolín 1944-45, kterou můžeme v kolínském muzeu vidět až do 4. května. Ladislava Jouzu jsme ve výstavní síni bombardovali desítkami otázek.

Výstava v kolínském muzeu: O časech strachu, kdy na Kolín padaly spojenecké bomby
 
Publikováno: 4.4.2014, Aktualizováno: 2.4.2014 v 17:00
Rubrika: Ostatní

Za 2. světové války se uskutečnily čtyři spojenecké nálety na Kolín. Jejich cílem byla rafinerie na Zálabí a v případě posledního náletu železniční uzel. Proč bylo náletů tolik? Byl Kolín opravdu tak strategicky výjimečný?

Strategický význam města určovala rafinerie Vacuum Oil Company na Zálabí, která byla cílem tří náletů. V Čechách vedle ní existovala ještě rafinerie Fanto v Pardubicích (kralupský Kralupol, ač byl bombardován, neměl prakticky žádný význam). Obě tyto rafinerie spolu s továrnou na výrobu syntetického benzínu v Záluží u Litvínova (Hydrierwerke Maltheuern v tzv. Sudetské župě) byly velmi důležité pro zajištění dodávek pohonných hmot pro německou armádu.

Od roku 1943 zahájili Američané a Britové tzv. "bitvu o benzín". Systematickými nálety usilovali o vyřazení německých, resp. Němci kontrolovaných rafinerií a továren na výrobu syntetického benzínu z provozu, aby tak zásadně narušili bojeschopnost nepřítele. Tato dlouhodobá letecká kampaň v roce 1944 také postihla české území. Ve svém výsledku dosáhla výrazného snížení zásob pohonných hmot německých armádních složek a limitovala jak pozemní armádu, tak i letectvo.

Byl Kolín víc bombardovaný než jiná česká města?

V letech 1944-1945 byla kolínská rafinerie bombardována třikrát, stejně jako pardubická rafinerie, kde však první nálet v červenci byl naprosto neúspěšný. V Kralupech se uskutečnil jen jeden nálet (22. března 1945), ale s vysokým počtem obětí. Zabito bylo asi 245 lidí, z toho 145 Čechů a 100 německých příslušníků, převážně vojáků. Tyto velké oběti zapříčinilo několik skutečností, jednou z nich byla poloha Kralupolu v těsném sousedství centra města. Pro srovnání, během čtyř kolínských náletů zahynulo celkem asi 76 osob; při srpnovém náletu na Pardubice se uvádí 213 obětí včetně německých vojáků a civilistů. Daleko více náletů bylo uskutečněno na Záluží, ale často byla například bombardována také plzeňská Škodovka.

Byla úspěšnost náletů tak mizivá, že musely být opakovány?


Důvodem opakování náletů byla zejména skutečnost, že cílové objekty byly opravovány a opětovně zprovozňovány - efektivnost náletů byla různorodá a německá okupační správa měla zájem na co nejrychlejší opravě těch nejdůležitějších závodů. Okamžitě po náletech byly zahájeny záchranné a likvidační práce a velká pozornost byla věnována opětovnému zahájení výroby v rafineriích. Když zpravodajská služba, například lety průzkumných letounů, zjistila, že rafinerie je opět v provozu, tak ji vojenští plánovači opět zařadili mezi prvořadé cíle.

Ne všechny nálety na Kolín měli za cíl rafinérii.

Z kolínských náletů se vymyká poslední, uskutečněný 18. dubna, který měl za cíl kolínské nákladové a seřaďovací nádraží. Ten byl uskutečněn spolu s nálety na některá další česká města ke konci války s cílem, aby se výrazně omezily možnosti dopravy německých vojenských jednotek po železnici. Spojenci, disponující velkou silou bombardovacího letectva, pragmaticky využívali této zbraně, aby co nejvíce zasáhli německou infrastrukturu, aby snížili bojeschopnost německé armády a možnosti jejích přesunů, a aby tak co nejvíce podpořili postup vlastních jednotek. Současně však i mezi bombardovacími letouny byly ztráty, způsobené německými stíhači a protiletadlovým dělostřelectvem.

Dne 24. srpna 1944 bylo v rámci náletu na Kolín a Pardubice, a poté letecké bitvy nad Jindřichohradeckem a během návratu na své domovské základny 63 letců zabito a 47 zajato. Tyto ztráty však v letech 1944-1945 díky tehdejší převaze spojenců, kteří disponovali většími hospodářskými a lidskými zdroji, zásadněji neovlivnily činnost bombardovacích svazů. Naopak tyto pokračovaly v masové destrukci německého, resp. Němci okupovaného zázemí. Poslední hromadné nálety na území Čech uskutečnilo sovětské letectvo na konci války ve dnech 8. a 9. května 1945. Jejich cílem bylo znemožnit ústup německé armády do americké okupační zóny. I při těchto náletech zahynulo velké množství civilních oběti, uvádí se až 1.300 civilistů. Někteří autoři považují za viníka německou Luftwaffe, avšak renomovaní odborníci v těchto náletech spatřují operaci letectva Rudé armády.

Lze alespoň přibližně odhadnout, kolik letadel se náletů účastnilo a kolik pum na Kolín a okolí spadlo?

Obvykle bylo na nálet na Kolín vyčleněno asi 100 bombardérů B- 24 Liberator nebo B-17 Flying Fortress se silným stíhacím doprovodem. Počet bombardérů byl pokaždé jiný, předpokládá se, že nejmenší počet byl nasazen v prosinci 1944. Nálet celého svazu probíhal postupně v několika vlnách ve výšce asi 6.000 až 7.000 metrů. Naopak stíhači se pouštěli i do přízemních letů. Konkrétnější obraz nám podávají hlášení amerických letců a kolínské ponáletové zprávy. Tyto dokumenty poskytují celkem dobrý přehled o jednotlivých náletech, které prostory byly bombardovány a s jakým výsledkem. Jasně ukazují, jaký rozptyl tyto nálety měly. Musíme si uvědomit, že přestože byl stanoven hlavní cíl náletu, tak z principu tehdejšího technického vybavení byly tyto nálety z velké části nepřesné. A to i přesto, že Američané bombardovali ve dne a jejich nálety byly relativně přesnější než noční britské, avšak i přes vynaložené úsilí byl rozptyl dopadů leteckých pum veliký.
Další příčiny byly různé, od špatné orientace, technických problémů, zakrytí cíle dýmem, po chybné rozhodnutí atd. Zdaleka nebyly zasaženy jen určené cíle, ale i části města, kde převažovaly obytné budovy, například na Zálabí, nebo nedaleké Sendražice a jiná místa. Tyto neblahé skutečnosti zvyšovaly počet civilních obětí.

Lze mluvit o štěstí, že škody v Kolíně nebyly větší a že zásah nedostal třeba chrám sv. Bartoloměje? Kolik pum spadlo na centrum Kolína?

V Kolíně se naštěstí rafinerie nachází na Zálabí poměrně daleko od centra, které bylo do jisté míry od náletů uchráněno. Ale při prvním náletu 24. srpna 1944 dopadlo asi 10 bomb na pole ve vzdálenosti 50 až 100 metrů od vodojemu na Pražském předměstí, došlo přitom k poškození dvou domů střepinami. Nejnebezpečnější byly ojedinělé zásahy centra při třetím náletu 15. března 1945. Uvádí se, že sedm pum dopadlo na levý břeh Labe. Tehdy byl mj. poškozen Masarykův most, kde býval novinový stánek, a rampa vedoucí k mostu u Savoye. Také jedna puma zničila zadní část děkanského úřadu. Naštěstí u chrámu sv. Bartoloměje nepřímá tlaková vlna rozbila jen část skleněných výplní oken. Větší smůlu měl kostel Všech svatých vedle nádraží, jenž byl zcela zdevastován při čtvrtém náletu 18. března a jehož trosky jsou smutnou připomínkou náletů dodnes.

Výstava v kolínském muzeu: O časech strachu, kdy na Kolín padaly spojenecké bomby
Hořící Vacuum Oil Company (dnešní Paramo) po prvním náletu 24.8. 1944
Foto: Archiv KP

Kolik toho dokázala zničit jedna puma? Je možné, že dodnes jsou na Kolínsku někde nějaké nevybuchlé?

Nejsem odborník na trhaviny, avšak například 500liberní trhavá puma, která bývala použita při náletech na Kolín, měla hmotnost 227 kilogramů, a z toho náplň trhaviny cca 120 kilogramů. Záleželo také, zda puma dopadla samostatně, nebo několik v blízkosti. Dále pokud zasáhla stavbu, jakou odolnost měla její konstrukce atd. Trosky větších budov mohly zůstat stát, ale došlo i k případům naprosté destrukce domků na Zálabí nebo v Sendražicích, při nichž mohli také zahynout lidé, ukrytí ve sklepě.

Během náletů na Kolín byla naprostá většina nevybuchlých leteckých pum identifikována, vyzvednuta a zneškodněna. Některé byly zaryty i několik metrů hluboko pod povrchem. Nejnebezpečnější práce prováděli vězni z věznic krajských soudů v Mladé Boleslavi, Kutné Hoře a Kolíně (předpokládám, že se jednalo převážně o politické vězně). Odborný převoz a vlastní likvidaci nevybuchlých pum prováděli němečtí pyrotechnici z Milovic.

V místech náletů probíhala a probíhá výstavba nových objektů a mnohdy i rozsáhlé terénní úpravy. Přesto však nelze absolutně vyloučit možnost, že z několika set pum svržených na Kolín a nejbližší okolí by nějaká nebyla zapomenuta. Podle mého názoru je to ale málo pravděpodobné, ale s podobnými příklady se setkáváme například v Německu. Nález takové nevybuchlé pumy je velmi nebezpečný a nedoporučuji jakoukoliv manipulaci s pumou, ihned by měla být vyrozuměna policie.

Jak bylo město na nálety připraveno? Nakolik spolehlivé byly letecké poplachy a kde se lidé při náletech ukrývali? Bylo krytů dostatek a měli lidé čas se do nich dopravit?

Systém protiletecké ochrany obyvatelstva, tzv. CPO byl budován již za předmnichovské republiky. Po okupaci byl dále upravován pro potřeby německé správy a německého válečného hospodářství. Ve městě byla stanovena struktura Luftschutz, připraveny poplachové směrnice a příslušníci protiletecké ochrany byli vybavování výstrojí. Od počátku druhé světové války byly vydávány pokyny k zatemnění a připravovány improvizované úkryty, o něco později protipožární nádrže, budován byl systém protileteckých betonových pozorovatelem atd. Soustavně byly drženy hlídky, které sledovaly a vyhodnocovaly přelety spojeneckých letadel. Své úkoly měli požárníci, zdravotníci a četníci. Do tohoto systému patřily také oddíly Technische Nothilfe, kam byli povoláváni muži a chlapci, aby po odporné přípravě a výcviku byli schopní plnit úkoly při likvidaci následků náletů.

Aktivní protiletecká obrana pomocí dělostřelectva v Kolíně chyběla od roku 1942 až do roku 1944. Flaky prokazatelně zahájily palbu při třetím náletu na Kolín, avšak jejich počet byl malý. Myslím, že tento systém byl připraven s odpovídající kvalitou podle tehdejších možností. Protiletecká ochrana obyvatelstva byla také propojena s hlásnou službou a protileteckou obranou. Zajímavou skutečností byla například stížnost jednoho z německých velitelů závodní protiletecké ochrany v Kolíně, že zpráva o blížícím se bombardovacím svazu k němu dorazila, až když byly bombardéry nad městem.

Poměrně vysoké ztráty na životech v Kolíně byly prý způsobeny tím, že lidé nálety podcenili a chovali se až do prvního skutečného náletu příliš bezstarostně.

Důležitým faktorem připravenosti obyvatelstva na nálety byla i psychologická připravenost obyvatelstva. Před prvním náletem na Kolín, který proběhl 24. srpna 1944, mnozí obyvatelé Kolína a přilehlých Sendražic neočekávali, že letecký nálet může být tak ničivý, a to nejen v tovární čtvrti, ale i v civilní zástavbě. Hořká a krutá zkušenost prvního náletu, v jehož důsledku podle úředních zpráv zahynulo 27 osob, z nich 23 přímo na místě, vzbudila velké obavy a strach. Když pak byly vyhlašovány letecké poplachy, tak již obyvatelé v naprosté většině případů neváhali a snažili se ukrýt v krytech nebo spěchali opustit městskou zástavbu, ukrývali se například v Borkách, na Vinici, v Polepském údolí a na dalších místech. Bohužel však někdy došlo i k neúmyslnému bombardování těchto prostor. Takto zabíjely i hroudy zmrzlé zeminy na poli u Sendražic při druhém náletu 28. prosince 1944, nebo například při čtvrtém náletu 18. dubna 1945 byli dva lidé zasypáni a asi 18 lehce zraněno při výbuších pum v katastru obce Hluboký Důl poblíž potoka Polepka.

Podle statistiky z ponáletové zprávy spadlo tehdy do polí v polepském údolí 51 bomb. Největší počet obětí při náletu v Kolíně však způsobil třetí nálet 15. března 1945, což osobně připisuji velikosti tohoto náletu. Samotnou rafinerii při něm zasáhlo kolem dvou set pum, tedy asi jedna šestina z celkového svrženého nákladu. Asi polovina všech pum, tj. cca 600 pum však dopadla na Zálabí. V souvislosti s náletem tehdy zahynulo 37 osob, zraněno bylo 63 lidí.

Co všechno bylo za náletů zničeno a jak dlouho trvalo, než se Kolín z poškození vzpamatoval? Vím, že některá místa, jako například Masarykův most byl opraven jen provizorně a na řádnější rekonstrukci čekal dlouhá desetiletí...

Nejdříve byly prováděny záchranné a likvidační práce. Přednostně se zprovozňovaly železniční tratě, hlavní silniční tahy nebo například se opravovala zasažená elektrárna na Zálabí. Tyto základní práce trvaly obvykle jen několik hodin či několik desítek hodin. Po rozsáhlém náletu na nádraží 18. dubna 1945 byl průjezd po trati zprovozněn již 20. dubna večer. Německá správa měla zájem na co nejrychlejším zprovoznění rafinerie, což již musel být dlouhodobější úkol. Vyčleněné skupiny Technische Nothilfe a další složky odstraňovaly i trosky v obytné zástavbě a pomáhaly přeživším obyvatelům zachraňovat jejich poničený majetek. V takovýchto případech se muselo řešit i náhradní ubytování pro celé rodiny. Podle úřední zprávy k 20. březnu 1945 ohlásilo 1.266 osob, že jsou bez přístřeší. Rekonstrukční práce probíhaly i po válce. Ve velkých kolínských závodech byli na ně masově nasazováni i němečtí váleční zajatci a osoby z internačního tábora, jež byly obviněny z kolaborace a jiných trestných činů (kolínský internační tábor i tábor v Ratboři patří mezi smutné kapitoly naší moderní historie, neboť v nich docházelo k dlouhodobému závažnému porušování zákonnosti a k projevům až sadistické msty a lynčování zadržených). Při obnově rafinerie zaznamenáváme budovatelský étos, jenž byl vyjádřen heslem: 326 bomb nás v Kolíně nezdolalo. Pracujeme dál!

Může se historik dopátrat i toho, jaké v době náletů byly v Kolíně emoce a atmosféra mezi lidmi? Vítali spojenecké bombardéry jako předzvěst konce války?

Určitý obraz podávají vzpomínky, v nichž dominují pocity a prožitky strachu, které se hluboce zapsaly do paměti bezprostředních účastníků, ale i jejich potomků a příbuzných. Pamětníci si mohou například připomínat, jak jistá osoba strachy bez sebe se ve sklepě schovala pod necky a tam přetrpěla nálet. Traumatizující důsledky zažité zkázy po prvním náletu dokumentuje zpráva německých orgánů o panice mezi ženami zaměstnanými v Báňské a hutní společnosti, kdy vylekané brečely, když musely zůstat na pracovišti v obavách před domnělým leteckým útokem. Jistě si také mnozí kladli otázky o smyslu náletů, o blížícím se konci okupace a těch ubožácích, kteří se ho nedožili. Bohužel, osvobození muselo být vykoupeno i těmito oběťmi.

Letos v březnu jsme si připomenuli výročí okupace Českých zemí. Co se dělo v tu chvíli v Kolíně? Jak lidé reagovali?

Obecně můžeme konstatovat, že lidé pociťovali zklamání, zlobu a obavu, co přinese budoucnost. Po úřední linii byl okresní úřad vyrozuměn ve 4.45 ráno telefonogramem z prezidia zemského úřadu v Praze, že v 6 hodin obsadí říšsko-německé vojsko naše území. Zvlášť bylo zdůrazněno, aby nebyl kladen žádný odpor ani skutkem ani slovem. Bylo pak provedeno několik opatření, například zrušen pravidelný trh na Karlově náměstí. Dne 15. března projelo Kolínem několik automobilů a dostavili se němečtí důstojníci, aby nařídili přípravy k ubytování vojska. Odpoledne 16. března přijely motorizované jednotky německé armády. Na dochovaných fotografiích vidíme německou vojenskou techniku, obrněná a nákladní vozidla na Karlově náměstí, na Náměstí Republiky, v ulici Na Hradbách nebo v Kutnohorské ulici. Jiné fotografie ukazuji, jak Němci později přebírali bývalé československé tančíky atd. Ve městě byly vylepeny vyhlášky oznamující nové pořádky. Lidé zvědavě procházeli okolo vojáků s menáží.

Jistě, osobní prožitky jednotlivců mohly být různé. Jedni židovští manželé, uprchlíci ze zabraného pohraničí, okamžitě po okupaci spáchali sebevraždu. Někdo jiný mohl mít jen smíšené pocity, ale byli i tací, kteří i v nových poměrech hledali uplatnění. V krátké době byl v Kolíně ustanoven oberlandrát, který sídlil v budově bývalého divizního velitelství (donedávna Vojenské správy). Nepracovali tam však jen správní úředníci, usilující o dokonalou exploataci zabraného území s perspektivou jeho naprosté germanizace (včetně postupné likvidace židovského obyvatelstva), ale byla zde i služebna gestapa, jejíž příslušníci záhy začali vyhledávat a zatýkat všechny aktivní odpůrce okupačního režimu. Při ruce měli policejní věznici za budovou okresního soudu. První rozsáhlé preventivní zatýkání komunistů, sociálních demokratů, ale i německých antifašistů podle připravených a dále doplňovaných seznamů, probíhalo již v rámci akce Gitter od 16. března. Vlastní zatýkání často prováděli čeští četníci.

Školili Němci během okupace kolínské civilní obyvatelstvo v oblastech protiletecké obrany a v přípravě na předpokládanou leteckou válku?

Postupně byl budován celý systém Luftschutz a předpokládáme, že existoval i určitý mechanismus jeho kontroly. To vše se netýkalo jen několika jednotlivců, ale naopak celé řady obyvatel města. Byla vytvářena družstva svépomocné ochrany (Selbstschutz), do kterých byli povinně povoláváni obyvatelé jednoho či několika domů. V závodech důležitých pro válečné hospodářství byla ustanovena závodní protiletecká ochrana (Werkluftschutz) atd. Masově byla vydávána osvětová literatura s tímto obsahem. Ze vzpomínek zaznamenáváme výuku žáků v protiletecké ochraně atd.

Co ještě o 2. světové válce v Kolíně nevíme? Kde jsou bílá místa? Je možné ještě dnes, 70 letech objevit nějaká nová fakta, která zásadněji mění pohled na minulost?

To je záludná otázka. Nečekal bych přímo senzace, ale bílých či ještě nedostatečně zmapovaných míst z období protektorátu je i v Kolíně řada. Dnes máme již poslední možnosti hovořit s pamětníky, kteří mají mnohé zajímavé vzpomínky. Mnohá překvapení pro badatele jsou také v archivech, ať českých, tak zahraničních. Mladá generace historiků, jež má schopnost s odpovídající odbornou akribií kombinovat informace z takovýchto různých pramenů, přináší nové pohledy na válečné události a jednotlivé stránky života za protektorátu. Stále však platí, že pokud někdo chce na tomto poli dosáhnout kvalitního výsledku, musí být také vybaven velkou vůlí, pracovitostí, pokorou a v neposlední řadě i etickým fundamentem.

Kolik lidí výstavu Nálety na Kolín vidělo? Jaké máte ohlasy? Chystáte v muzeu další výstavy věnované třeba konci 2. světové války? Vyjde i nějaká publikace, která se tématu týká?

Výstava zaujala řadu návštěvníků, pamětníků a rodinných příslušníků, kteří se s problematikou náletů, jejich dopadů na obyvatele města setkali ve vzpomínkách svých rodičů či příbuzných. Téma náletů i tolik desetiletí po válce rezonuje v paměti těchto obyvatel a zaujalo i velké množství zájemců. Jsme rádi, že se také ozývají pamětníci, kteří nám doplňují informace či zpřesňují údaje z úředních zpráv. Nyní spíše stojím před problémem všechny je vyslechnout a jejich vzpomínky zaznamenat. Přinesli nám také různé artefakty, střepiny atd., které dokumentují nálety a které chybí ve sbírkách muzea. Rádi tyto předměty přijímáme do muzejních sbírek, protože si myslíme, že tam skutečně patří. Je potěšitelný i zájem škol, neboť příležitost, shlédnout takto rozsáhlou výstavu o kolínských náletech se jistě nebude opakovat delší dobu.

Na tomto místě chci poděkovat všem zapůjčitelům exponátů, Národně technickému muzeu a dalším institucím, ale i soukromým sběratelům, kteří nám vyšli vstříc s nebývalou ochotou. Zmínit musím i finanční příspěvek města Kolína, který pomohl připravit tuto výstavu na profesionální výši a také zajistí vydání menší publikace s touto problematikou. Její vydání můžeme očekávat na počátku příštího měsíce.

Z cílů pro nejbližší období chci zmínit přípravu výstavy, která bude věnována období protektorátu, osvobození a prvním měsícům osvobozené republiky. Obracím se na všechny, kteří mají zajímavé vzpomínky, nebo různé předměty, jež bychom mohli na této výstavě prezentovat.
 

Ladislav Jouza, historik Regionálního muzea v Kolíně.
Foto: Vladimír Sládek
Související články:
Autor článku: Vladimír Sládek
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Odhalení pomníku Jana Kubíčka se uskuteční na Husově náměstí v Kolíně v pondělí 25. červenceLetošní Beat festival se koná v sobotu 23. července s Wohnouty a bez Walda ganguV jednom z kolínských bytů našli mrtvou ženu, zemřela bez cizího zaviněníOční oddělení kolínské nemocnice provede ročně 30 tisíc vyšetření a 2 tisíce operací
Kalendář akcí: Červenec
Po
 
4
11
18
25
Út
 
5
12
19
26
St
 
6
13
20
27
Čt
 
7
14
21
28
1
8
15
22
29
So
2
9
16
23
30
Ne
3
10
17
24
31
>> Zobrazit podrobný kalendář akcí
Řádková inzerce
Nemovitosti (2 inzerátů)
Pronájmy (2 inzerátů)
Prodej (2 inzerátů)
Koupě (1 inzerátů)
Zvířata (1 inzerátů)
Seznámení (4 inzerátů)
   
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM