Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je čtvrtek, 15. listopadu 2018

Aleš Pitzmos z Čáslavi, který pracuje v Kolíně, je multižánrovým autorem

Nevím o nikom v Kolíně a okolí, kdo by psal romány v žánru vesmírná opera neboli space opera. Až úplně náhodou jsem objevil Aleše Pitzmose, kterému už vyšlo osm románů. Některé lze řadit právě ke space opeře, jiné jsou dobrodružné a další historické. Některé z nich autor publikoval pod pseudonymy Alec Palmer a Aleš Pospíchal. Nedávno, v červenci, mu vyšla jeho zatím poslední kniha, dobrodružný thriller Kamenní strážci. S příjemným chlapíkem Alešem Pitzmosem jsme si povídali o jeho tvorbě.

Aleš Pitzmos z Čáslavi, který pracuje v Kolíně, je multižánrovým autorem
Aleš Pitzmos.Foto: Jiří Červín
 
Publikováno: 29.8.2016 v 6:00, Aktualizováno: 25.8.2016 v 9:00
Rubrika: Zpravodajství

V Kolíně moc lidí nepíše space opera romány, čte je někdo?

Je pravda, že space opera – a potažmo i celá science-fiction – byla v minulých letech takovou popelkou v přemíře fantasy, zejména té upírské. V současnosti však prožívá svou renesanci a já se na téhle vlně tak trochu svezl. Navíc jsem měl i štěstí – svůj román Světlo pulsaru jsem nabídl do nakladatelství Brokilon, které v té době začalo budovat edici Evropská space opera, což jsem tehdy ještě netušil. Takže by se dalo říct, že jsem byl ve správný čas na správném místě.

Váš první román, Démoni pralesa, byl dobrodružný thriller. Jak jste se k němu a vůbec ke psaní dostal?

Mě bavilo vytvářet různé příběhy už v dětství – tehdy jsem kreslil neumělé komiksy a psal dětské knížky do sešitků. Hodně jsem také četl, zejména mě ovlivnily knihy od Michaela Crichtona jako Jurský park a Ztracený svět, asi proto, že jsem se tehdy hodně zajímal o dinosaury. A myslel jsem si, že až vyrostu, budu paleontolog… Navíc se mi líbil Crichtonův styl psaní, takže jsem se na něm de facto i učil. Když jsem se o něco později rozhodl, že napíšu svůj první regulérní román, Démony pralesa, chtěl jsem, aby byl tak trochu ve stylu právě Michaela Crichtona. Otázka je, jak moc se mi to podařilo…

Druhý román Znamení rodu byl ale historický.

Ano, odehrává se v Anglii 13. století. Já jsem multižánrovým autorem. Když jsem zrealizoval Démony pralesa a přemýšlel jsem, co budu psát dál, neřešil jsem, že by to mělo být něco ze stejného žánru, tedy dobrodružný thriller. Měl jsem prostě námět na Znamení rodu, takže jsem ho napsal. Mě baví střídat žánry, zůstat u jednoho, asi bych se za chvíli začal nudit.

Do jaké míry řešíte ve svých knihách reálie?

Velmi. Vlastně s reáliemi je vůbec ta nejtěžší práce, mnohdy velice nudná a jindy zase objevná a zábavná – a je jedno, zda jde o historický román anebo dobrodružný thriller. Já sám jako čtenář ocením, když místa, o nichž čtu, později naleznu na mapě, anebo zjistím, že šlo o skutečné historické události, byť s jistým dílem fikce. V případě Znamení rodu jsem děj zasadil do roku 1277, kdy probíhalo tažení anglického krále Eduarda I. proti samozvanému waleskému princi Llywelynovi ap Gruffyddovi a do toho rámce jsem napasoval svůj příběh. U dobrodružných thrillerů zase občas zkoumám satelitní mapy dané lokality, abych si udělal alespoň hrubou představu, jak dané místo vypadá – při následném popisu mi to pak dost pomůže, kdybych si vymýšlel, nemuselo by to působit věrohodně.

Používáte různé pseudonymy. Proč?

Když mi u nakladatelství Alpress vycházela má první kniha, bylo mi řečeno, že jelikož vydávají spíše zahraniční autory, byl by dobrý zahraniční pseudonym. Takže se zrodil Alec Palmer. Potom jsem napsal historický román, a když jsem pro něj našel nakladatele, byl jsem požádán, zda bych pro knihu nezvolil jiné jméno, nejlépe další pseudonym, zřejmě kvůli změně žánru. Tehdy jsem do toho šel, dnes ze zpětného pohledu bych to ale už asi neudělal, protože jsem si tím trochu zkomplikoval situaci. V současnosti už konečně publikuji i pod vlastním jménem, a to právě space operu. Díky tomu se konečně propojila i celá moje dosavadní tvorba.

O čem je poslední kniha Kamenní strážci?

Už dlouho mě fascinuje Velikonoční ostrov a jeho záhady, zejména slavné sochy moai a Kult Ptačího muže, takže je de facto o něm. V románu najdete dobrodružství, akci, mystéria i špetku romantiky. Ve své podstatě se ale také jedná o příběh o pravdě a o hledání pravdy a o tom, kam až lze přitom zajít a co všechno obětovat.

Vraťme se do Kolína. Vy jste tady zaměstnán, pocházíte odsud?

Ne, do Kolína dojíždím už sedm let z Čáslavi, kde bydlím. Nicméně nemůžu ani říct, že bych byl Čáslavákem. Mé srdce je totiž na Vysočině, odkud pocházím a kam se vždycky rád vracím.

Jaké nové téma máte nyní v hlavě?

Právě pracuji na námětu nového dobrodružného thrilleru a nastudovávám k němu podklady. Je to něco, co jsem dosud neavizoval ani na svých webových stránkách. Současně píšu třetí díl z mé série space oper „Vesmírná asociace“, který jsem nazval Jas kvasaru.

Související články:
Autor článku: Jiří Červín
    
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM