Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je úterý, 21. srpna 2018

DJ Mili: Barvité vzpomínky prvního kolínského diskžokeje

"Vítám vás, přeji dobrý zvuk a příjemnou zábavu. Hrát vám bude pražská dvojka a kolínská jednička Milan Linhart." Tak uváděl v sedmdesátých až devadesátých letech své diskotéky v Kolíně legendární Dj Mili.

DJ Mili: Barvité vzpomínky prvního kolínského diskžokeje
Foto: Vladimír Sládek
 
Publikováno: 29.7.2018 v 7:00, Aktualizováno: 28.7.2018 v 19:00
Rubrika: Zpravodajství

Jeden z prvních kolínských diskžokejů se narodil ve znamení lva, neuznával autoritu, nic si nenechal líbit a rád provokoval. Dělá to ostatně i dnes, kdy žije s přítelkyní o čtvrt století mladší, nechává se vozit na písák do Hradišťka taxíkem, říká o sobě, že patří k nejchytřejším lidem v Kolíně a na přechodech pro chodce s gustem nadává řidičům, kteří ho nerespektují.
Jaký byl jeho život? Co dělá v důchodu? O tom jsme si s ním povídali u příležitosti jeho nadcházejících sedmdesátin, které oslaví 30. července.
Patřil ke generaci, která se ve svobodných šedesátých letech stihla potkat s anglo-americkou popkulturou. Když tehdejší časopis Svět socialismu otiskl fotografii z koncertu džezové hvězdy Elly Fitzgeraldové v pražské Lucerně, byl na ní zachycen i Milan Linhart, který si s ní z první řady podával ruku. Podobně zažil i první koncert Beach Boys. Z první řady sledoval i kanadského zpěváka Paula Anku, který svůj hit "Dajána" zpíval na zimním stadiónu v Kolíně. Tehdy prý pořadatelé přestřelili vstupné a většina kolínské pokrokové mládeže lomcovala vraty zvenku. V Kolíně v té době kralovala kapela Vulkán, jejíž zpěvák Jarda Mašinda trochu připomínal Micka Jaggera, koncerty v prvním kolínském Beat clubu Hrádek bývaly událostí.
Není divu, že i Milan Linhart chtěl na své okolí udělat dojem z pódia. Ve dvaceti začal hrát na baskytaru, postupně měl tři bigbítové kapely. Nejznámější z nich, Alset, zkoušela ve sklepě dnešní staré polikliniky, měla několik zdařilých koncertů, ale rozpadla se brzy po smrti bubeníka. Hrávali písničky od tehdy populárních Creedence Clearwater Revival a další hitovky, tvrdě zkoušeli a chtěli být jako Markýz John. To už ale začínala sedmdesátá léta a bigbítu normalizace moc nepřála.
Pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže se Milanovi Linhartovi podařilo uspořádat na Kmochově ostrově ještě asi sedm tanečních zábav. Na tyhle "Večery pod hvězdami" si dnešní mladší důchodci jistě vzpomínají.
Roku 1973 začínala éra diskžokejů a Milana napadlo, že dojem na holky je možné udělat i tímto způsobem. Kariéru začal spontánně. "Šel jsem na diskotéku do sálu učiliště na Modrý bod. Vstupné bylo 5 korun. Nepřijel jim diskžokej, a tak jsem se nabídl, že přivezu svoje repráky, zesilovač, něco pustím a uvedu. Měl jsem desky, které šlo sehnat v socialistickém bloku, maďarské kapely Omega a Locomotiv GT, německé Puhdys, naše Olympiky... už tehdy jsem byl schopný muziku komentovat a vyjmenovat hráče kapel..."
Pravidelné diskotéky začal dělat jako jeden z prvních v Kolíně. Dřív, než vstoupil po povědomí místních fanynek, stihl se však oženit a stěhoval se do Rakovníka. Tam zpočátku hrával na padesátiwattové zesilovače Tesla, později později pořídil Music 130. Každý týden měl diskotéku v Dělnickém domě, ve vesnicích okolo a hrával i z valníku pro chmelové brigádníky. Úspěch byl slušný, ale konkurence na něj práskla, že nemá "papíry".
Svoje první kvalifikační zkoušky dělal před komisí v Praze. Vyhodili ho, protože nezvládl vyjmenovat šest vládních činitelů. Překvapil ovšem jinak: 
"Jel tam se mnou tehdy i můj kolínský kamarád Dominik Formánek s počítačem Atari pod paží. Byl to ještě školák, ale zároveň i průkopník v oblasti computerů. Během mé produkce byl schopný na dvou černobílých televizích zobrazovat žebříčky zahraničních hitparád. To nikdo jiný nedělal..."
Ve Středočeském kraji tehdy mělo oprávnění uvádět diskotéky pouze 26 lidí, za dvouhodinové vystoupení dostávali 60-120 korun a v repertoáru musely převažovat kapely socialistického bloku. Milan se znal s prvním českým diskžokejem Pavlem Černockým, elpíčka a singly kupoval od dalšího uznávaného DJ Jiřího Pošty, který měl přísun z Anglie. Desky sháněl i na černé burze na Letné, později mu je vozil známý kamióňák.
Na Kolínsko se Milan Linhart vrátil ve svých třiceti letech, v roce 1978. Tehdy již měl luxusní 150 W bedny zn. Pioneer koupené v Tuzexu. V Kolíně v té době hrávalo pět diskžokejů - Standa Hlubocký, Jožka Nowok, Miloš Zahradník, Dalibor Mierva a Aleš Blecha. Bylo to v době, kdy jména DJ ještě na plakátech nebývala a kvalifikační přehrávky se dělaly po dvou letech.
"Vzpomínám, že v tom prvním roce mého kolínského působení, jsme před komisí neprošli jen já a Standa Hlubocký. Prostě nás potopili. Standa však měl nějaké oprávnění přes Hi-fi klub Svazarmu, a s tím jsme si spolu vystačili. Měl jsem černé brokátové kalhoty a vyšívanou košili, hrál jsem hity hitparád - Modern Talking, ABBU, Smokie, ale i Deep Purple či Led Zeppelin. Byl jsem asi jediný, kdo si troufnul provokovat s Karlem Gottem. Lidi samozřejmě pískali. Pochválil jsem je za nadšené přijetí a pustil tam dalšího Gotta. Někdy jsem program zahájil i dechovkou, mohl to být ´Černý cikán´ nebo ´Už troubějí´... Pak jsem se omluvil stylem - jé promiňte, já myslel, že hraju pro Domov důchodců... Měl jsem blbé hlášky, dělal jsem komika, vytahoval jsem se, že mám nejnovější Bravíčko. Chodily na mě hlavně holky, pro které jsem měl připravené slaďáky od Drupiho nebo DJ Boba," popisuje 70. a 80. léta ve své branži Milan Linhart.
Populární diskžokej měl ovšem i svůj druhý život. V něm se ženil a rozváděl, živil se jako elektrikář, miloval auta a motorky. Vystřídal asi 25 ojetin, převážně staré šunky poslepované epoxidem. Měl i dvě nehody, které mohly skončit smrtí.
Kapitalismus, který přišel do Čech po Sametové revoluci, přivítali zejména individualisté typu Milana Linharta. Hned dal v práci výpověď a jako padesátník začal objíždět se svým stánkem středočeské trhy a burzy. Prodával zejména knoflíkové a tužkové baterie, a jako jeden z prvních i zábavnou pyrotechniku. Zboží kupoval v Rakousku a za dopoledne si byl schopný vydělat 5-6 tisíc. Vzpomíná, že na legendární burzy na plaveckémstadiónu v Kolíně chodily tisíce lidí a prodejci stáli celou noc ve frontě aby chytili místo. On mezi nimi. Veškerý výdělek investoval do muziky - do desek a aparatury. Od punkové kapely Kyslík koupil PA systém 2x1000 W, na akce si půjčoval pětimetrové projekční plátno, disco skenery a další efekty. Byla to aparatura v hodnotě půl miliónu korun, půjčovné 20 tisíc mohl zaplatit díky sponzorům. I proto se mu podařilo třikrát vyprodat kolínský kulturák, z repráků hrál na přání East 17. Stihnul si ještě koupit nejluxusnější auto svého života, ojetý Fiat Croma. V té době provozoval trafiku u Amerikánu, ale auto měl stejné jako starosta či šéf hotelu Savoy.
Pak ho několikrát po sobě vykradli, a to v době, kdy zrovna hrál na diskotéce. I to byl důvod, proč s diskotékami v 90. letech skončil. Chvíli se živil i jako taxíkář v Praze specializovaný na rozvoz opilců, ve svých šedesáti ještě pracoval pro TPCA, kdy převážel tisíce vyrobených aut z továrny na parkoviště. Před pár lety provozoval také kiosek na písníku v Hradišťku, kde měl desetimetrové fronty sahající až k vodě.
Když se dnes ohlíží za svým životem, může říct, že se nenudil. Spoustu lidí pobavil, spoustu vytočil. Hrál pro tisíce návštěvníků na desítkách štací. Třeba i v Praze na Džbánu nebo na lodi na Vltavě, dál skoro ve všech okresních městech kraje. V Kolíně prošel všemi sály, lidé si ho pamatují zejména z Amerikánu, ale i ze Savoye, Družby, Zimáku, Theresie, Kulturáku či od Lenina...
Muž se šedivými vlasy staženými vzadu do culíku, který má nárok mít už trochu zničený sluch, dnes poslouchá veškerou hudbu. Kromě svých miláčků Deep Purple, třeba i Springsteena. Stále jezdí na koncerty a chce být v první řadě, jako před měsícem na show kytarového genia Satrianiho v Praze. Jako důchodce začal pořádat koncerty pro starší generaci. Nejen do Kolína zve zpěvačku Máru, Marcela Zmožka, Veselou trojku a další hvězdy TV Šlágr. Má prostě rád atmosféru showbyznysu.
Aktuálně zve DJ Mili všechny své bývalé fanoušky a přátele na vzpomínkovou diskotéku, která se uskuteční 4. září v Konárovicích v sále hospody Na Vinici. 
"Vstup je pro každého, kdo byl alespoň na jedné mojí diskotéce, zdarma, no a pro ostatní také zdarma. Hrát budu retro, hity 80.-90. let. Spolu se mnou tam budou i další DJ včetně zahraničního hosta," slibuje muž, který se stal legendou a pro svoji pověst je schopný udělat cokoliv. Před 20 lety skočil jako jeden z prvních Kolíňáků do Labe, jen aby se předvedl pro fotografa Kolínského Presu. Takový je Dj Mili, který sice již sepisuje své memoáry, ale na vejminek se ještě nechystá. Než to zabalí, chtěl by ještě alespoň jednou objet zeměkouli. "Napiš tam ještě, že děkuju všem, co mi pomohli... ale nebylo jich moc," směje se legenda.

Autor článku: Vladimír Sládek
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Řádková inzerce
Nemovitosti (1 inzerátů)
Auto-moto (1 inzerátů)
Prodej (1 inzerátů)
Různé (2 inzerátů)
     
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM