Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je úterý, 26. března 2019

Najednou mě napadlo, že bych si ten vysněný román z dětství mohla napsat sama.

Na stránkách PRESu pravidelně představujeme Kolíňáky, kteří jsou něčím výjimeční. Obvykle pro ně platí, že vynikají v jednom konkrétním oboru lidské činnosti, jemuž se dlouhá léta věnují, ať už jde o jejich práci či "jen" zálibu.

Najednou mě napadlo, že bych si ten vysněný román z dětství mohla napsat sama.
Foto: Vladimír Sládek
 
Publikováno: 10.3.2019 v 7:00, Aktualizováno: 9.3.2019 v 20:00
Rubrika: Zpravodajství

Zvláštnost hrdinky našeho dnešního portrétu spočívá v tom, že vynikla ne v jedné, ale hned ve dvou odlišných činnostech, z nichž navíc ani jedna není její původní profesí. Je jednak autorkou pozoruhodné (a čtenáři až kultovně obdivované) knihy a současně zakladatelkou specializované zvířecí záchranné stanice, která svou úspěšností nemá v celé republice obdobu. Tvrzení, že je výjimečnou osobností, se přitom vehementně brání a máloco nám zabralo tolik času, jako přesvědčit ji k převyprávění svého osudového příběhu.

Z Kolína na samotu

Čím jiným začít, než otázkou. Napadlo vás někdy, jak vypadá skutečný, každodenní život divokého zvířete v přírodě? Pokud ano, pak s překvapením zjistíte, jak málo dlouhodobých a přesných pozorování divokých zvířat existuje.
Jistě, knih či dokumentů o zvířatech jsou tisíce, ale drtivá většina z nich je vyfabulovaných. Dětské knihy o zvířatech, večerníčky a vlastně i většina knih slavných spisovatelů, píšících o přírodě, nelíčí realitu, ale jen jejich představu o zvířatech a jsou co do příběhu a hrdinů kompletně vymyšlené, byť samozřejmě vycházejí z obecných faktů, která o zvířatech přírodověda zná.
Budete-li ale hledat dokument či knihu, která by zaznamenávala ne několikadenní, ale mnohaměsíční (či dokonce mnohaleté) pozorování života jednoho konkrétního divokého zvířete v přirozeném prostředí, pak s překvapením zjistíte, že žádná taková donedávna neexistovala. A paradoxem je, že jediná výjimka, zcela unikátní i ve světovém měřítku, pochází z České republiky a téměř nikdo, tedy kromě několika tisíc nadšených čtenářů, o ní vlastně neví. Ta kniha se jmenuje ´Veveřácká kronika´ a napsala ji Katka Soukupová, rodačka ze Starého Kolína a absolventka kolínské Střední ekonomické školy, kterou v první polovině devadesátých let vystudovala pod dívčím jménem Mojžíšová.
Katka, která v Kolíně i dalších několik let po skončení střední školy pracovala a bydlela, se později s manželem odstěhovala ´opodál´, za Týnec nad Labem, na samotu, obklopenou velkou zahradou. A pak přišlo její osudové setkání: do lesíka, přímo sousedícího se zahradou, se totiž nastěhovala mladá divoká veverka a Katka, která veverky od dětství milovala, se rozhodla udělat vše možné i nemožné, aby ji v lokalitě udržela. Začala tedy veverce na různá místa chystat potravu a vodu, budovala pro ni krmítka i budky a nakonec stromy na zahradě propojovala visutými úzkými mosty, aby se veverka mohla mezi jednotlivými kmeny i odlehlými zákoutími pozemku přesouvat bez nutnosti slézat na zem. A podařilo se - veverčí samička, kterou Katka pojmenovala Pinky, si blízké okolí Katčina domu zvolila za své teritorium a usadila se v něm natrvalo.

Léta voyeurská

Katka už od prvního dne propadla Pinkinu kouzlu a obětovala pozorování Pinky veškerý čas. Denně vstávala ještě za šera a dlouhé hodiny strávila stopováním a pozorováním Pinky. Pořídila si na to výbavu v podobě dalekohledů, svá pozorování si pečlivě zaznamenávala a život divoké Pinky se jí postupně otevíral před očima. Rychle poznala její návyky, životní rytmus i ta nejintimnější tajemství.
Postupně, během mnoha týdnů, měsíců a nakonec i let, viděla Katka tolik detailů z Pinkina života, jaké v takové šíři u divoké veverky neviděl nikdo na světě. Byla svědkem shánění potravy, stavby hnízd, veverčích námluv, pozorovala dalekohledem veverčí porod i přenášení ještě holých mláďat mezi hnízdy, sledovala kojení i výchovu veverčích potomků... Detailně poznala všechny vrhy mláďat, o které se Pinky ve svém životě starala. Sledovala Pinky ve všech ročních obdobích a snad ve všech činnostech, které veverka ve svém běžném životě vykonává. Katce se před očima postupně skládala mozaika každodenního veverčího života a s překvapením zjišťovala, jak moc se liší od popisů v přírodovědných knihách i v odborné literatuře.
Katčino pozorování Pinky nakonec trvalo více než šest let a veverka se ji postupně před očima změnila z teenagera ve zkušenou dospělou veverku a nakonec i v rozvážnou veverčí seniorku. Za dlouhá léta pozorování Pinky třináctkrát porodila a odchovala přes padesát mláďat. S trochou nadsázky lze říct, že Pinky a její každodenní zvyky znala Katka po těch letech mnohem lépe než své příbuzné...

Veveřácká kronika

Léta pozorování a stovky unikátních veverčích fotografií pak Katka zpracovala v pětisetstránkovém svazku ´Veveřácká kronika´, už dvakrát vydaném a kvůli vyprodání i reeditovaném. Není to strohá přírodovědná kniha, ale v pravém slova smyslu román o veverce. Životní peripetie Pinkina osudu jsou totiž leckdy fascinující a zákruty jejích partnerských vztahů se vyrovnají svou pestrostí a zajímavostí lidským. Jak dosvědčují desítky čtenářských ohlasů i recenze, od knihy se nelze odtrhnout a po jejím přečtení se už na veverky navždy budete dívat jinak. Pinky totiž byla živá bytost s podobnými starostmi a pocity, jaké prožívají lidé. Podle mnohých je to jedna z nejkrásnějších knížek o zvířatech, které kdy byly napsány a rozhodně je to kniha nejoriginálnější.
"Vždycky jsem byla vášnivá čtenářka, a knížky o zvířatech jsem v dětství přečetla snad všechny, které v češtině vyšly. Ale žádné literární ambice jsem nikdy neměla. Až když jsem se přichomýtla k pozorování Pinky, uvědomila jsem si, že se mi před očima odehrává něco, co mi v mých oblíbených zvířecích knihách chybělo. Protože ty vždy popisovaly krátký výsek ze zvířecího života, a mě pokaždé strašně mrzelo, že se nedozvím, jak život zvířecího hrdiny pokračoval a co se s ním stalo dál. A najednou mi před očima plynul Pinkyn život, nejdřív pár měsíců, pak rok, druhý, třetí.. A mě jednoho dne napadlo, že ten vysněný ´román o veverce´, který jsem si jako dítě tolik chtěla přečíst, bych si teď mohla napsat sama. A i když jsem si zpočátku netroufala, tak jsem to nakonec celé brala jako splnění obrovského dluhu k Pinky. Protože její život, plný každodenních hrdinství, byl tak zajímavý a obdivuhodný, že jsem ho chtěla ´zvěčnit´, předat o něm svědectví," vysvětluje vznik knihy její autorka.

Od knihy k záchranářství

Vydáním ´Veveřácké kroniky´ ale Katčino ´přátelství s veverkami´ zdaleka neskončilo. Pod vlivem iniciačního setkání s Pinky založila před jedenácti lety specializovanou záchrannou stanici pro nalezená veverčí mláďata z celé České republiky, pojmenovanou po hrdince ´Veveřácké kroniky´, tedy ´Pinky´. Spolu s manželem v ní zúročují vše, co je Pinky naučila a snaží se o malé veverčí kojence pečovat se stejným zaujetím, jako to dělala chlupatá hrdinka knihy. V zahradě pod stromy, jejichž korunami se před lety proháněla Pinky, teď stojí velké voliéry, v nichž se starší veverčata připravují na vypuštění zpět do přírody a dřevěný dům, z jehož oken Katka po tisíce hodin dalekohledem pozorovala Pinky, je od jara až do podzimu plný desítek chlupatých kojenců.
Za jedenáct let prošlo Katčinýma rukama už přes tisíc veverčat z celé republiky (včetně několika z Kolína) a protože ve stanici s manželem vše dělají sami, může se chlubit i čísly, která se vzpírají vší představivosti. Chcete příklad? Každé přijaté veverče Katka kojí ručně ze stříkačky obvykle ve čtyřhodinovém intervalu, tedy pětkrát denně. V průměru je jedno mládě kojené kolem třiceti dní (některé mnohem déle, některé naopak kratší dobu, podle toho v jakém věku se do stanice dostanou), takže postupně absolvuje 150 kojení. Ročně projde stanicí kolem stovky mláďat, takže jednotlivých kojení je za sezonu kolem 15 tisíc a za 11 let existence stanice jich je už více než 150 tisíc. Slyšíte správně - Katka měla stopadesáttisíckrát v ruce veverče a nakojila ho. A to vše nikoliv jako svou práci či zaměstnání, ale vlastně jako ´hobby´, protože záchranná stanice je pro Katku jen koníčkem a nikoliv placeným zaměstnáním.

Veverčí osudy

Z té více než tisícovky veverčat, která prošla jejíma rukama, si Katka pamatuje téměř každé a jak říká, na některá z nich nezapomene nikdy. Hlavně na ta, která si prožila před tím, než je nalezl člověk, strašné věci. Starala se o veverčata vyhozená z hnízda kunou, která sežrala jejich matku. O mláďata posekaná od strak, které rozbily zobáky veverčí hnízdo a vyházely z něj poraněná mláďata ven. O mládě, které přenášela matka v tlamičce mezi hnízdy a i s veverčátkem ji na silnici srazilo auto, takže slepé mláďátko zůstalo ležet vedle ní a tisklo se k jejímu mrtvému tělu. O veverče, čekající na lidskou pomoc dlouhých sedm dnů a kolabující hlady v hnízdě, zatímco matka se utopila v nedalekém zahradním bazénu. Když mládě s takovým osudem nejen přežije, ale po vyléčení a vykrmení se může vrátit zpět do lesa, je radost z úspěchu dvojnásobná...
Jedním z takových typických ´strašných osudů´ byl veverčí klučina, který dostal přezdívku Mravenečník. Na lesní cestě u Mnichovic našla kolemjdoucí paní na zemi dvě slepá a bezmocná třitýdenní veverčata, nejen prochladlá a potlučená z pádu z výšky, ale i obsypána desítkami mravenců. První ze sourozenců zemřel na masivní vnitřní krvácení (způsobené pádem) jen krátce po převozu do záchranné stanice a druhý se řadu dní potýkal s následky stovek mravenčích kousnutí. Po celém těle včetně nejcitlivějších míst (čumáček, uši, genitálie) měl veverčí klučina stovky drobných vpichů od mravenčích kusadel, takže některé části jeho těla vypadaly jako prošité sešívačkou, a jakou bolest mu musela způsobovat vzhledem k jeho malé hmotnosti do rán vstříknutá kyselina mravenčí, si lze jen těžko představit. Po týdnu léčení se Mravenečníkovi dokonce začala na místech s největším počtem kousanců masivně sloupávat kůže a až po dalším týdnu se dostal z nejhoršího. Jeho osud měl ale happy end - po dalších pár týdnech péče byl k nerozeznání od stejně starých zdravých mláďat a vrátil se zpátky do přírody.

Kraus ne, Český rozhlas ano

Stanice ´Pinky´ se za těch jedenáct let stala mezi lidmi, kteří mají rádi zvířata, více než známou. Její webové stránky, plné unikátních snímků a videí, jsou hojně čtené, jejich ´facebooková´ verze má přes 12 tisíc nadšených fanoušků. O veverkách Katka s manželem píší odoborné i popularizační články a v zimě, kdy proud nalezených veverčat načas ustane, vzácně přednášejí, nejčastěji v Praze. 
Zatímco jiné zvířecí záchranné stanice jsou častými hosty televizních pořadů, Katka medializaci až na řídké výjimky odmítá, a to tak důsledně, že nepřijala ani nabídku být jedním z hostů populární talkshow Jana Krause. Objevila se vlastně jen tam, kde mohla cíleně propagovat výrobky, které pomáhají divokým veverkám - o speciálním krmítku pro veverky mluvila v ´Receptáři´ či ´Gejzíru´ a dojemný půlhodinový pořad o odchovu a léčbě veverčat z cyklu ´Dobrá vůle´ s ní natočil Český rozhlas. Těm, kdo zvířecí záchranářku a její letitou obětavou práci s veverčaty znají, pak loni udělala radost ´Nadace Karla Janečka´, když Katce udělila ocenění ´Laskavec´, určené těm, kdo nezištně pomáhají druhým.

Podívej se vzhůru!

Svou výjimečnost si ale Katka ani trochu nepřipouští a opakovaně tvrdí, že za všechno, co dělá, může hrdinka ´Veveřácké kroniky´, drobná hnědorezavá samička Pinky. Pokud prý teď odněkud z veverčího nebe sleduje dění v záchranné stanici, fungující pod stromy, kde prožila celý svůj pozoruhodný život, může si spokojeně říct, že nežila zbytečně.
A co vzkazuje Katka čtenářům? "Dívejte se co nejčastěji vzhůru, protože když budete mít štěstí, zahlédnete v korunách stromů jednoho z nejbáječnějších živých tvorů, které země nosí." A pokud to štěstí mít nebudete, přijďte se ve čtvrtek 14. března podívat do přednáškového sálu kolínské knihovny. Katka tu bude o divokých (i jí odchovaných) veverkách v přednášce nazvané ´Fantastická paní veverková´ nejen vyprávět, ale promítne i několik desítek unikátních fotografií a není prý vyloučeno, že nějaké kojené veverčátko přiveze sebou.

Autor článku: Vladimír Sládek
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Řádková inzerce
Nemovitosti (1 inzerátů)
Auto-moto (1 inzerátů)
Prodej (1 inzerátů)
Různé (2 inzerátů)
     
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM