Redakce Inzerce Řádková inzerce Spřátelené weby Dnes je středa, 17. července 2019

Úsměvy lidí, pro které to děláme, jsou pro nás největší odměnou

Klub přátel Františka Kmocha vznikl před třiceti lety, tedy v roce 1989. V roce 1990 schválilo Ministerstvo vnitra ČSR první stanovy občanského sdružení, tehdy s názvem Klub přátel Kmochovy hudby.

Úsměvy lidí, pro které to děláme, jsou pro nás největší odměnou
Hana Zrůstová s Josefem Zímou.Foto: František Stráník
 
Publikováno: 12.5.2019 v 7:00, Aktualizováno: 11.5.2019 v 20:00
Rubrika: Zpravodajství

O několik let později (v roce 1998) byl klub přejmenován na KLUB PŘÁTEL FRANTIŠKA KMOCHA, jehož jméno nese dodnes. V roce 2018 byl klub zapsán do rejstříku spolků. O tom, co všechno se za dobu činnosti událo, jsme si povídali s Hanou Zrůstovou, jednou ze zakládajících členek klubu.

* Jak a proč vlastně klub vznikl a kolik bylo zakládajících členů?

Tehdy nás bylo pár nadšenců, kteří se pohybovali kolem Městské hudby Františka Kmocha (MhFK), pomáhali při Kmochově Kolíně, chodili s květinami a svíčkami ke Kmochovu hrobu, jezdili s orchestrem i na zájezdy. Já jako zpěvačka a moderátorka, někteří jako muzikanti nebo doprovod. S nápadem založit organizovanou partu lidí majících rádi dechovou hudbu, především tu naši, kolínskou, přišel tehdejší archivář MhFK Pavel Severa a oslovil pár přátel. Mě, Lídu Bílou, manžele Líbalovy, Otu Bachela, Václava Kubíčka, Olgu Jagerovou, Václava Velebu... Jestli jsem na někoho zapomněla, snad mi promine. Po dohodě s vedením Kmochovy hudby, jejíž název jsme chtěli použít, jsme do programu festivalu Kmochův Kolín dali informaci, a vyzvali k přihlášení do Klubu přátel Kmochovy hudby. Takže zakládajících členů bylo asi deset. A přihlášek do klubu během pár dnů kolem padesáti, pak se přihlašovali další a další. Z republiky i z ciziny, ozývali se i hudební skladatelé, osobnosti dechové hudby, i někteří potomci Františka Kmocha.

* Jaká byla představa o činnosti klubu? A bylo běžné, že osobnosti typu Kmocha měly svůj fanklub?

Chtěli jsme pomáhat Kmochově hudbě a při festivalu Kmochův Kolín, propagovat dílo Františka Kmocha, organizovat zábavné akce s dechovou hudbou, především tou Kmochovou. S fanklubem dechovkového génia jsme byli asi první, ale své "fankluby" či "společnosti" měli v té době třeba hudební skladatelé vážné hudby, spisovatelé a další. Na některé jsme se později i napojili.

* Proč došlo k přejmenování klubu?

Začali jsme pořádat Nedělní taneční odpoledne na Zámecké, v produkci se střídaly dvě malé party muzikantů z MhFK. Protože kolínský region je už od nepaměti unikátem v počtu dechových orchestrů malých i velkých, měly i další kapely zájem si na Zámecké zahrát. A vedení MhFK se proti tomu postavilo. Nesli jsme název Kmochovy hudby, tudíž mělo být naší povinností využívat pouze členy tohoto orchestru. Ta věčná a nekončící muzikantská rivalita... Škoda, že existuje v různé podobě stále. Sešel se výbor a rozhodnutí padlo: budeme Klubem přátel Františka Kmocha, jeho skladby hrají všechny dechovky. Přepracovali jsme stanovy, svolali členskou schůzi a ta nám změnu odsouhlasila, stejně jako ministerstvo vnitra.

* Kolik má klub dnes členů? Obecně se má za to, že dechová hudba oslovuje spíše starší generaci, lze tedy říci, že členskou základnu tvoří převážně senioři?

Počet členů klubu se stále pohybuje kolem dvoustovky. Momentálně nás v době konání výroční schůze bylo přesně 200, od té doby se přihlásilo dalších 10 lidí, takže 210. A budete se divit, nejsou to jen senioři. Naše taneční odpoledne na Zámecké přitahují svým obsahem i generaci mladší, výjimkou nejsou padesátníci, šedesátníci běžně. A to přece nejsou žádní starci. Netroufám si vypočítat průměrný věk, ale rozhodně by to byla číslovka kolem šedesáti.

* Jaké je v současné době složení výboru KPFK?

Abych navázala na předchozí odpověď, tak kromě Mgr. Bílé a mě, které jsme překročily sedmdesátku, jsou další členové výboru výrazně mladší. A naše současná ekonomka, Ing. Dana Kašparová (letos jí bude padesát), je s námi vlastně od samého začátku. Tehdy jí bylo dvacet a mám schovaný její dopis, v kterém napsala: "Všichni mi doma říkají, že jsem praštěná dechovkou, tak se přihlašuji do klubu." Takže i mladí mají rádi dechovou hudbu. A to je pro spolek velká naděje na pokračování v činnosti.

* Každoročně pořádáte řadu akcí, ať už jde o koncerty, taneční zábavy, plesy, výstavy, zájezdy. Co z toho považujete za zásadní?

Základem naší činnosti jsou Nedělní taneční odpoledne na Zámecké, kde je památka na Františka Kmocha snad přímo hmatatelná. Od zábav se odvíjí další činnost. Na Zámecké se scházíme, nasloucháme našim lidem (členů KPFK bývá na zábavách výrazná většina přítomných), plánujeme podle jejich přání a rad činnost spolku. S těmi, kteří nemohou kvůli vzdálenosti, zdravotnímu stavu či jiných důvodů mezi nás chodit, jsme ve styku písemném nebo telefonickém. V současné době už většina členů spolku má internet, což je oboustranně užitečné. Veřejnost informujeme prostřednictvím webových stránek frantisekkmoch.webnode.cz.

* Jaký byl podle vás nejvýznamnější počin či úspěch Klubu přátel Františka Kmocha v jeho třicetileté historii?

Asi nejvýznamnějším počinem bylo televizní natáčení Klubu přátel dechovky na Zámecké v roce 1999. Dvě spřátelená občanská sdružení – Klub přátel Františka Kmocha a Klub přátel Koletovy hudby, dvě kapely - Městská hudba Františka Kmocha a Hornická Koletova hudba ze Rtyně v Podkrkonoší, k tomu významní hosté na jevišti i v sále, tančící členové obou klubů... V televizi jsme se objevili jako klub pak ještě jednou, v Ostravě, ale to natáčení na Zámecké je prostě nezapomenutelné. A největší úspěch? To, že jsme se stali součástí kulturního života našeho města, že nám jsou příznivě nakloněni jeho představitelé, média, že se nám daří rozdávat radost muzikou a hezkými písničkami. Úsměvy lidí, pro které to děláme, jsou pro nás největší odměnou.

* Vím, že klub vyvíjí mnohaletou snahu o zřízení pamětní síně v bývalém Kmochově domě. Je naděje, že se to povede? A může klub ovlivnit budoucí podobu místa?

Tak to je těžká otázka. Samozřejmě, že bychom si moc přáli, aby dům, kde žil, tvořil a také zemřel František Kmoch, byl věnován v budoucnu právě jeho památce a dechové hubě. Ale ovlivnit to nemůžeme, na to opravdu nemáme síly, natož pak peníze. Je nám líto, že v depozitářích a archivech jsou uloženy vzácné památky na Františka Kmocha a veřejnost je nemůže běžně vidět, pouze někdy při výstavách. Já osobně ještě pamatuji v muzeu na náměstí Kmochovu síň, už se tam bohužel nevrátila. V archivu MhFK jsou vzácné notové materiály, máme od pana Kronuse i archiv fotografií Kmochova Kolína. I klub má už více než 10 kronik ze své činnosti, které by si třeba rád někdo někdy prohlédl. Prostě plány by byly, ale do budoucna nevidím. Ač bych v tomto případě ráda...

* Podílíte se na vydávání publikací o Františku Kmochovi a dechové hudbě, šíříte jeho odkaz tím, že nabízíte orchestrům notové party a texty jeho skladeb. Jaký je o skladby zájem a které z nich jsou nejžádanější?

No, těch publikací zase až tak moc nebylo, jsou výkonnější vydavatelé. Ale Kmochovy skladby a texty rozesíláme v podstatě stále. Dal je dohromady archivář MhFK Pavel Severa, který se o Kmochovu památku v písemné podobě příkladně staral až do své smrti. Štafetu převzal jeho syn Leoš, současný archivář, občas se některá kapela ozve a požadované materiály dostane. Největší zájem, hlavně ze zahraničí, byl a je o Kmochovy pochody, pochopitelně. Ale třeba valčík Na stříbropěnném Labi je také v kurzu. Posílali jsme noty i do ciziny.

* Letos oslavíte třicáté výročí existence klubu. Plánujete něco mimořádného?

Plánujeme výstavu historických fotografií ze začátků klubové činnosti. Chceme ji instalovat koncem května, kdy máme poslední taneční odpoledne v první polovině sezóny. Výstava bude přístupná veřejnosti i v době konání Kmochova Kolína. Víme, a moc si toho vážíme, že štáb Kmochova Kolína plánuje i letos taneční veselici na Zámecké. V plánu máme opět zájezd za muzikou a samozřejmě už teď připravujeme program na druhé pololetí roku 2019. Jsme rádi, že se o nás ví a doufáme, že počet členů a příznivců Klubu přátel Františka Kmocha bude dále stoupat. Památka Františka Kmocha si to určitě zaslouží. Vždyť v jedné polce je v textu věta: "Do skal když zvoláš KOLÍN, ozvěnou ozve se KMOCH". A tak by to mělo zůstat i v budoucnosti.

Autor článku: Redakce KP
Poslední komentáře
Počet příspěvků: 0 | Buďte první!

Zatím žádný komentář.

Nepřehlédněte...
Řádková inzerce
Nemovitosti (1 inzerátů)
Auto-moto (1 inzerátů)
Prodej (1 inzerátů)
Různé (2 inzerátů)
     
Soubory cookie používáme k tomu, abychom vám usnadnili a zpříjemnili používání našich webových stránek.
Používáním našich webových stránek vyjadřujete svůj souhlas s umístěním souborů cookie ve vašem zařízení. Další informace
ROZUMÍM