Logo Kolínský PRES
 

Dnes už tomu nikdo neuvěří, ale do kolínského letního kina chodilo svého času den co den i víc jak 1.500 diváků

Rozhovor
Kultura
Publikováno: 19.6.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Letní kino je fenomén, který sice přežil do dnešních dnů, ale spíš jen jako vzpomínka na slavná šedesátá léta, kdy se na tribuně kolínského zimního stadiónu scházelo za teplých večerů k promítání i víc jak 1.500 diváků. Tomu dnešní návštěvník letního kina v zahradě za Ztracenou uličkou těžko uvěří.

Slavné období "letňáku" odstartoval rok 1959, kdy kino na "zimáku" (tehdy bez střechy nad hrací plochou) začalo promítat. Městský kronikář tehdy s patřičnou mírou hrdosti zapsal: "Kolín má nyní jedno z největších letních kin v republice, neboť Zimní stadión v Kolíně je jeden z největších ve státě." S nadsázkou se mluvilo o tom, že kino pojme neomezený počet diváků. Návštěvy byly začátkem šedesátých let opravdu masové, a to zvláště na přehlídku festivalových filmů, kdy před každou projekcí vyhrávala Kmochova kapela. Davy chodily například na dvoudílný polský film ´Křižáci´, který "trval" dva večery po sobě, na americký snímek ´Útěk v řetězech´ či Podskalského veselohru ´Spadla s měsíce´, v níž se blýskla i herečka kolínského divadla Darja Hajská. V roce 1964 se ceny vstupenek vyšplhaly až na 14 korun a lidé si stěžovali, že program svou hodnotou mnohdy této ceně neodpovídá. Stěžovali si, ale chodili, zlatý věk letního kina v Kolíně trval.

O fenoménu letního kina v Kolíně si PRES před rokem povídal s kolínským promítačem a pamětníkem Jiřím Procházkou. Rozhovor tehdy vyšel jen v tištěné verzi, na webu ho dnes publikujeme poprvé.

Jaká je vaše nejstarší vzpomínka na letní kino v Kolíně?

Letní kino pamatuji jako mladý kluk, ale konkrétnější vzpomínky mám až na rok 1969, kdy už jsem zde pracoval jako promítač. Kolín před těmi padesáti lety zažil první ročník ´Filmového festivalu pracujících´. Festivalové filmy běžely současně ve vyprodaném kině Jas i ve slušně zaplněném letním kině na největším plátně v Kolíně, širokém 24 metrů. Atmosféra zde byla příjemná, diváky na tribuně chránila před deštěm střecha, kdo chtěl, koupil si v přilehlé restauraci pivo do kelímku. Já kupoval v recepci stadiónu eskymo, které tehdy stávalo 50 haléřů. Během projekce jsem v kabině obvykle snědl celou krabici s padesáti kusy nebo dva nanukové dorty.

Jaké filmy v letním kině táhly?

Hodně oblíbené byly muzikály. Promítali jsme ´Help´ a ´Perný den´ s Beatles, úspěšný byl španělský muzikál ´V zajetí melodie´ s kapelou Los Bravos. Navštěvovované byly české filmy jako ´Utrpení mladého Boháčka´ nebo francouzské komedie typu ´Jeden hot a druhý čehý´. Vybavuje se mi také ´Fathom´ se sexbombou Raquel Welch či ´Tetovaný´ s Jeanem Gabinem. Obecně platilo, že všechny festivalové filmy byly navštěvované, chodilo se i na výrazné herecké osobnosti. Promítali jsme často již od května až do září, ale jen od pondělí do pátku. V sobotu a v neděli letní kino nehrálo. Chodit do letního kina bylo pro lidi něčím samozřejmým a teenageři v publiku tehdy nepřevládali.

Proč vlastně úspěšné letní kino na zimním stadiónu skončilo?

Po celkovém zastřešení stadiónu v roce 1979 se změnila akustika prostoru, zvuk se tříštil a byl nesrozumitelný. Velmi pružně však vznikl nový projekt na letní kino v parku Julia Fučíka (dnes Komenského) s kapacitou 782 míst. Sedělo se tam na plastových skládacích židlích, které známe z Kmochova Kolína. Návštěvnost bývala slušná. Byla to doba, kdy lidé v hledišti běžně kouřili a nikdo je za to nešikanoval. Byla to doba, kdy lidé za deště neodcházeli, ale zůstali sedět pod deštníkem a nevadilo jim, když trochu promokli. Mohli si zde v bufetu koupit hranolky s kečupem, tatranky, brambůrky i něco k pití. Kromě kina, zde bývaly i koncerty a diskotéky. Lidé z jednoho domku, který byl vedle sodovkárny, údajně trpěli hlukem a občas si stěžovali. Kino ovšem promítalo až do roku 1992, kdy byla Řádu kapucínů v restituci vrácena část pozemků parku včetně areálu kina. Pokus zachovat kino a náhradou nabídnout restituentům jinou část parku byl učiněn, ale nevyšel.

Hodně lidí se tehdy na promítání dostávalo tak, že přelézali celkem nízký plot areálu. Vzpomínáte?

Vzpomínám na to, že jsme kino před nezvanými hosty bránili. Nad plotem jsme natáhli neizolovaný drát a pokud se ho někdo chytil, mohl dostat ránu podobnou jako od elektrického ohradníku. Nebylo to trvale zapojené, ale v případě potřeby jsme zatočili klikou induktoru a fungovalo to dokonale.

Kam se letní kino stěhovalo dál?

Tehdejší ředitel kina Vladimír Poklop se pokusil vrátit kino na zimní stadión. I přes snahu se ale nepodařilo hokejovou halu uspokojivě nazvučit. Zvuk se tloukl a českému znění nebylo rozumět. Sezónu jsme nakonec dopromítali s filmy, které měly titulky a srozumitelnost nehrála takovou roli. Další sezónu už jsme zde neplánovali.

Prý existuje i nějaký nerealizovaný projekt letního kina v zahradě u Radimského mlýna. Víte o tom něco?

Ví o tom jen málokdo. Byl to nápad z konce osmdesátých let, který smetla vlna, která přišla se "sametovou revolucí". Kino mělo zezadu sousedit s areálem zimního stadiónu. Hlediště kina mělo navazovat na hokejovou tribunu a svažovat se k Labi. Plátno mělo být směrem k řece. Pro tohle kino byla dokonce již nakoupena technika, pamatuji, že zesilovač a promítací stroje jsme měli uskladněné v Jasu. Kdyby revoluce přišla o rok později, možná bychom se mohli bavit o filmech, které jsem tam stihnul odpromítat.

Po pauze, kdy letní kino v Kolíně neexistovalo, se objevily pokusy o jeho restart po roce 2000. Byl jste u toho?

Byl jsem u toho, ale trochu omylem. Letní kino v amfiteátru na Kmochově ostrově provozovali v roce 2008 pořadatelé z Pardubic. Sehnali sponzory a vstup byl zdarma. Nabídli mi práci promítače. Protože jsem neměl velký zájem, z důvodu četného promítání ve stálém Kině 99, řekl jsem si o gáži tak vysokou, že na ni nemohli kývnout. K mému překvapení souhlasili. Promítal jsem na ostrově na střídačku se svým jmenovcem a kolegou Robertem Procházkou a protože v kabině byl jen jeden promítací stroj a filmy jsme dostávali obvykle na šesti cívkách, museli jsme lepit vždy tři díly dohromady a uprostřed projekce dělat provozní přestávku. Po promítání jsme film opět rozstříhali na původních šest dílů, zabalili a ještě v noci odvezli na vlakové nádraží a odeslali. Domů jsme se dostali až v půl druhé ráno. Tím, že kino bylo zdarma, tam byly občas problémy s alkoholem a s feťáky.

Promítací kabina v amfiteátru na ostrově zůstala, proč se kino později stěhovalo do zahrady ve Ztracené uličce?

Ta kabina nebyla původně určena k promítání, ale měla sloužit zvukařům při hudebních vystoupeních. Proto tam byl i problém s rozsvěcením světla v hledišti. Vypínač byl totiž umístěn za promítacím plátnem. Když jsme potřebovali rozsvítit nebo zhasnout světlo, tak jsme s předstihem zavolali mobilem do bufetu, který byl pod tribunou, jeho obsluha zavřela své výdejní okénko, přeběhla za plátno a rozsvítila nebo zhasla. Současné letní kino v zahradě u Ztracené uličky je komornější a odpovídá aktuálnímu zájmu Kolíňáků. S nápadem přišel ředitel Kina 99 Petr Hejcman, který chtěl oživit tradici letního kina, za což mu děkuji.

Má tohle zahradní kino nějaká specifika?

Z hlediska techniky jde o kino, jak říkám, experimentální. Každý rok zkoušíme jiný způsob projekce. Na začátku jsme promítali malým přenosným projektorem, pak přišel na řadu dataprojektor, vloni digitální stroj z malého sálu Kina 99 a letos budeme promítat větším přenosným projektorem JVC. Toto kino má ještě jednu zvláštnost. Ve všech minulých letních kinech v Kolíně se promítalo pouze z projektorů na 35mm film. Kino v zahradě u Ztracené uličky je jediné, kde se používají alternativní technologie promítání. Jsem přesvědčen, že i v dnešní době mají letní kina své nezastupitelné místo, neboť umožňují spojit kulturní prožitek s přírodou...

 

 

Publikováno: 19.6.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Komentáře k článku...