Logo Kolínský PRES
 

Jan Chvojka, Můj Kolín: Na aktuality se u nás podívá 5 až 6 tisíc lidí, když jde o žhavější téma tak i 12 až 13 tisíc

Rozhovor
Zpravodajství
Publikováno: 8.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: František Stráník

Facebooková (FB) skupina Můj Kolín patří ke kolínským fenoménům. Vznikla před pěti lety, brzy se rozrostla na stovky členů, pak překročila metu deseti a nedávno dokonce patnácti tisíc.

V našem regionu jde o největší komunikační uzel, o komunitu, která má svá tykadla všude, sdílí řadu aktualit i praktických rad a má silný vztah k historii města a tradicím. Jan Chvojka (52), zakladatel facebookové skupiny a předseda spolku Můj Kolín, odpovídal na otázky Kolínského Presu.

Pamatujete si ještě úplné začátky vaší facebookové skupiny?

Pamatuji si tu situaci velmi dobře, protože byla spojená se silnými emocemi. Byli jsme členy známé FB skupiny ´"Máme rádi Kolín´, ale neuspokojovala nás její tehdejší podoba a chtěli jsme to táhnout jinam. Takže jsme 26. června 2014 založili ´Můj Kolín´ jako takový trucpodnik a nedivím se, že jsme byli vnímáni jako rebelové. Než jsme pochopili, že jsme zvolili s ´Máme rádi Kolín´ úplně odlišné směry působení, chvíli to trvalo. Dnes už spolu komunikujeme a snažíme se o spolupráci. Nejvíce se zakladatelem ´Máme rádi Kolín´ panem Vladimírem Mazuchem, který nám nám pomáhal s rekultivací hřbitova na Zálabí. Antipatie z naší strany mezi námi již neexistují. Řada Kolíňáků je ostatně členy obou našich FB skupin.

Mluvíte v množném čísle. Kolik vás na začátku bylo?

Byli jsme tři zakladatelé. Já, Ivo Kuta a Filip Hrabánek a té době jsme netušili, co by z našeho nápadu mohlo v budoucnu vyrůst.

Počet vašich členů neodpovídá velikosti města Kolína. Jak si to vysvětlujete? Je snad ve vaší skupině kromě kojenců a starců, kteří nepoužívají FB, opravdu každý?

V naší skupině jsou jak senioři, tak i děti ze základních škol, i když mi není jasné, co je k nám láká. Dnes je nás zhruba 15.500 a každý měsíc přibývá zhruba 200 až 300 dalších zájemců. Nemyslím si, že by v naší skupině byl každý Kolíňák, stále je řada lidí, kteří o naší existenci nic netuší. Mezi našimi členy jsou však i lidé, kteří se ke Kolínu přirozeně vztahují, zejména obyvatelé okolních vesnic a mnozí rodáci, kteří dnes žijí roztroušení po republice i po světě. Zejména pro ně jsou nesmírně přitažlivé staré fotografie z našeho archivu. Chtějí mít kontakt se svým dětstvím.

V čem všem je skupina svým členům užitečná a kolik nových příspěvků se na vaší FB straně denně objevuje?

Na našem FB se objevuje asi 50 až 80 příspěvků denně. Nejsledovanější jsou asi aktuality, na které se běžně podívá 5 až 6 tisíc lidí, když jde o žhavější téma tak i 12 až 13 tisíc, což je opravdu hodně. V naší komunitě je možné snadno a rychle dostat řadu praktických rad. Sdílíme informace, které se týkají pracovních příležitostí, doporučení na zedníka, opraváře, doktora či ubytování. Když se najde pes nebo kočka, hned to naši členové vědí, stejně jako když se stane havárie nebo je nějaká kalamita. Nechybí nám ani pozvánky na dny otevřených dveří či vepřové hody. Fungujeme jako hodně široký infokanál.

To, co zmiňujete, je typické i pro řadu jiných FB skupin. V čem jste po stránce obsahu jiní?

Když jsme skupinu zakládali, bylo pro nás stěžejní propagovat historii města, jeho památky, tradice, prostě udržovat živou paměť města. To stále platí. Kromě již zmíněných aktualit, které tvoří zhruba polovinu obsahu naší FB stránky, máme obrovský archiv historických i současných snímků města. Těch fotografií jsou tisíce a stále přibývají. Mám radost, že nám lidé důvěřují a poskytují k naskenování a zveřejnění fotografie, třeba i z éry komunismu - z továren či oslav prvního Máje.

Nakolik je složité vaši FB stránku administrovat, případně řídit zde probíhající diskuze?

Zpočátku jsme to chtěli hodně dirigovat a usměrňovat, pak už jsme jen vymezili mantinely a skupina se dál vyvíjí spíš jako živý organismus. Není příliš složité náš FB profil spravovat, protože máme jasná pravidla. Je ale složité "ukočírovat" některé diskuse a diskutéry. Všechny příspěvky musí projít schválením moderátorů. Nevhodné věci mažeme, ale odhaduji, že 98 procent příspěvků schvalujeme k uveřejnění ve skupině. Nechceme propagovat erotiku, nemáme zájem, aby nás někdo využíval jako levný reklamní kanál či pro vyřizování politických účtů.

Kolik lidí musí pečovat o to, aby vaše FB skupina fungovala tak, jak má?

Původně jsme měli tři správce, teď nás je pět. Příspěvky se na naší stránce objevují 24 hodin denně a my je stíháme číst tak od šesté hodiny ráno do jedné do noci. Kromě mne jsou správci naší skupiny ještě Ivo Kuta, Blanka Doubravová, Jan Kmoch a Jan Kareta. Doufáme, že se do našeho týmu po pauze vrátí opět i Filip Hrabánek. Vylezli jsme z anonymity a jsme veřejnými osobami. Nejsme ale ničí zaměstnanci a lidé nás nemohou úkolovat. Naši službu poskytujeme dobrovolně a nemusíme nikomu skládat účty. Nemáme žádné politické ambice a z tohoto veřejného fóra nemíníme nijak profitovat. Přestože jsme každý z trochu jiného prostředí, velmi dobře si rozumíme a stoprocentně se shodujeme v tom, co je vhodné v naší skupině prezentovat, a co je již za hranou.

Máte pocit, že během let roste agresivita diskutérů? Zbavujete se některých?

Stává se, že od nás lidé odcházejí sami, což je přirozené. Chtějí se bavit, a ne číst nadávky a sledovat osobní útoky. Nejsme a ani nechceme být pro všechny. Pak jsou případy, kdy lidé do skupiny přijdou, hned se dravě zapojí do diskuzí a cíleně rozeštvou ostatní publikum. Podobných provokatérů se rychle zbavujeme, i letos se to v několika případech stalo. Agresivita opravdu roste a lidi láká, když se mohou po vzoru médií navážet do politických témat, útočit na jiný názor nebo zesměšnit druhé. Nechápou, že na otázku se má odpovědět nebo mlčet. Ne hodnotit vzhled, pravopis či inteligenci toho, kdo se ptá... Když je usměrníme nebo vyhodíme, nadávají nám do estébáků, cenzorů či narcisů, co připustí jen jediný názor - ten svůj.

Stojí vám to za to, nechat si nadávat?

Pro část veřejnosti není zřejmá naše motivace. Věnujeme skupině ´Můj Kolín´ velkou část svého volného času, nemáme z toho žádné výhody, nejsme nikým placení a ještě nám nadávají. "Proč to tedy děláte, proboha?", ptají se nás často. Protože nás to stále baví. Většina ohlasů je pochvalných a proti nadávkám jsme se obrnili. Loni mi ovšem ruply nervy a řekl jsem, že končím. Se slovy, že už toho mám dost, jsem se dokonce se se všemi rozloučil. Budu asi za tlučhubu, ale jsem mezi moderátory skupiny stále. Najednou mi přišlo, že bych tím pár lidem udělal radost, ale zrovna těm bych radost dělat nechtěl.

Kolik lidí z FB skupiny znáte i z běžného života?

Mnozí jsou mí známí a kamarádi, dalších 100 až 200 lidí znám podle vidění. Ostatní správci jsou na tom snad podobně. Jak jsem již říkal, každý jsme z jiné oblasti a máme jiné kontakty, takže si troufnu odhadnout, že dohromady známe tak 5 procent členů skupiny ´Můj Kolín´.

Kromě FB skupiny jste založil i spolek ´Můj Kolín´. Proč?

Spolek ´Můj Kolín´ vzniknul v listopadu roku 2015, protože jsme cítili čím dál větší potřebu nejen tlachat na síti, ale také za sebou zanechat něco hmatatelného. Aktivní jádro spolku tvoří asi 60 lidí, výrazných tahounů je kolem dvaceti.

Kdy vás napadlo vydávat v rámci spolku tiskoviny jako kalendáře a knihy o Kolíně a kolik jich už na svém kontě máte?

Nápad vydávat každoročně velké fotografické kalendáře s kolínskými motivy nás napadl společně s týmem z ´Otevřené ulice´. Jsme rádi, že nám tuto aktivitu přenechali a můžeme v ní pokračovat. Vydávat ale knihy, to je nákladnější a o dost komplikovanější. Koncem roku 2016 se nám podařilo vydat fotografickou knihu Vladimíra Serbuse ´Proměny města Kolína´ a o dva roky později knihu ´Pohledy na Kolín´, která vznikla díky velkomyslnosti dvou kolínských sběratelů pohlednic. Obě knihy jsou určené pro patrioty a milovníky historie. Spoustě lidí vracíme vzpomínky na dětství v Kolíně. Na fotkách poznávají své dědečky, zajímají je ulice, kde si jako děti hráli...

Ty knihy vznikaly na objednávku pro váš spolek?

Spíš naopak. Spolek jen využil mnohaletou a trpělivou práci Vladimíra Serbuse. ´Proměny města Kolína´ byly trhákem a vyšly nakonec ve dvou vydáních v celkovém počtu 1.200 kusů, což je na regionální publikaci dost vysoké číslo. Za vznikem knihy stojí neskutečná autorova práce a její ohlas byl zasloužený. Některé z výtisků jsme zasílali až do Kanady, Austrálie či USA. V případě ´Pohledů na Kolín´ to bylo podobné. Dva sběratelé, kolínští patrioti, kteří čtyřicet let sbírali pohlednice města a do svého úsilí investovali statisíce, nabídli svoji práci spolku bezplatně k dispozici. Bez téhle nezištnosti, kterou projevuje celý tým, který se na vydání podílí, včetně editorů, bychom knihy připravit k vydání nedokázali. ´Proměny´ jsou beznadějně vyprodány, ´Pohledy na Kolín´ jsou ještě dostupné v našem e-shopu.

Proč jste vlastně e-shop založili a z čeho vydávání knih financujete?

E-shop je nutností, protože jako spolek nemůžeme vydané publikace prodávat přímo. Díky předobjednávkám na e-shopu můžeme i snadněji odhadnout náklad vydávaných knih. Náš první vydavatelský počin podpořilo město Kolín, každou další knihu pak financujeme z výtěžku té předchozí.

Jaké další publikace máte v plánu?

Ve výhledu máme 5 až 6 knížek. Reálné se nám zdá vydávat publikace každé dva roky. Pokusíme se vydat druhý díl ´Proměn města Kolína´. Jejich autor Vladimír Serbus bohužel zemřel dřív, než mohl svoji práci na knize finalizovat, ale bylo by nám ctí jeho dílo dokončit. Požádala nás o to i jeho manželka Dana, čehož si velmi vážíme. Určitě vyjde i druhý díl ´Pohledů na Kolín´. Další nápady zatím neprozradím.

Jaký obrazový kalendář jste připravili pro rok 2020?

Poučili jsme se z loňska. Tehdy jsme uskutečnili náš kalendářový top počin. Byly v něm fotografie Funkeho, Sudka i díla grafika Zdenka Rykra. K mému překvapení se příliš nelíbil, byl prý pro lidi smutný. Letos jsme tedy dali šanci autorům současným a jejich barevným snímkům. Uvidíte Kolín tak, jak jste ho nikdy předtím neviděli. Výtěžek z prodeje půjde jako obvykle na charitu.

Nakolik je pro váš spolek charita důležitá?

Je pro nás přirozené, že 80 až 90 procent výtěžku z prodeje kalendářů dáváme na charitu. Jde to vždy adresně na konkrétní věc, ať už to v minulosti byly spolky ´Volno´ a ´Kočičí oči´ nebo jednotlivci z řad handicapovaných. Mým tajným snem je nadace ´Můj Kolín´ na podporu lidí a zvířat.

Slyšel jsem, že se spolek ´Můj Kolín´ postará o vyčištění džungle, která vznikla na dávno zrušeném hřbitově u kostela sv. Víta na Zálabí. Co vás k tomu vedlo?

Místo nám není lhostejné, protože je spojené s dějinami Kolína. Najdeme tu hrobku rodiny Morstadtů, bratra kapelníka Kmocha, pohřbena je tu i řada dalších osobností. Místo fotili fotografové jako Jaromír Funke a Josef Sudek. Jsme v jednání s Arcibiskupstvím v Praze i městem Kolínem. Před podepsáním je smlouva, která nám umožní si prostor pronajmout a pečovat o něj. Chceme obě části hřbitova pokud možno uvést do původního stavu a obnovit cesty, i když náhrobky asi už nezachráníme. Na první brigádě se zde pod vedením Blanky Doubravové sešlo okolo čtyřiceti lidí, což bylo velmi přesvědčivé i pro faráře Jána Halamu. Sehnali jsme původní plány hřbitova i staré nákresy bratří Kamarýtů. Starosta Michael Kašpar náš záměr podporuje, aktivně nám pomáhá i bývalý místostarosta Tomáš Růžička, město Kolín nám zajišťuje odvoz vytěžené zeleně. V budoucnu by místo mohlo mít podobný návštěvní režim jako třeba hřbitovy židovské. Zatím jsme však na začátku a nebudu přebíhat.

/ rozhovor původně vyšel v tištěném PRESu v listopadu 2019 /

Publikováno: 8.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: František Stráník

Komentáře k článku...