Logo Kolínský PRES
 

Rozhovor s Lenkou Vacinovou, spoluautorkou výstavy o starém Řecku v kolínském muzeu

Rozhovor
Kultura
Publikováno: 6.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Výstava s názvem ´Nejen nepřátelé: Staří Řekové a jejich sousedé´, kterou můžete vidět v kolínském Dvořákově muzeu pravěku, patří k těm dlouhodobým.

Výstava začala v květnu minulého roku a potrvá ještě do konce března roku příštího. O tom, co výstava publiku nabízí a jak může návštěvníky obohatit, jsme si povídali s její spoluautorkou Lenkou Vacinovou z Ústavu pro klasickou archeologii FF UK.

Asi nejsem jediný, kterého překvapil námět výstavy. Jak se vlastně zrodil? Mohlo by být přemýšlení o komplikovaném soužití národů antického Středomoří trochu užitečné i pro Evropany z 21. století? 

Určitě, problematika vzájemného soužití je v obecné rovině aktuální v každé době, pro národy i pro jednotlivce, a pokud se díky naší výstavě návštěvník zamyslí nejen nad minulostí, kterou zde prezentujeme, ale i nad žhavou současností, je to jedině dobře. Nejedná se nicméně o úplně plánovaný přesah. Naším hlavním záměrem bylo představit řeckou kulturu z méně obvyklého úhlu, zasazenou do širších souvislostí, jako součást širšího a velice pestrého antického světa. Řecká civilizace vrcholně klasického a helénistického období, tedy ve své nejznámější podobě, byla výsledkem dlouhého vývoje, během nějž ji vnější i vnitřní válečné konflikty formovaly stejně tak jako obchodní, politické a kulturní styky s blízkými i vzdálenějšími sousedy, v první fázi zejména s Féničany a Egyptem. Návštěvník tak má možnost seznámit se alespoň letmo i s ostatními národy, které řeckou civilizaci v jejích počátcích tak zásadním způsobem inspirovaly, a ona pak v konečném výsledku tak zásadním způsobem ovlivnila celý svět, a nejen ten tehdejší...

Jak velké dějinné období výstava zachycuje? Je určena spíše pro poučené publikum, než pro úplné laiky? 

Běžný návštěvník má v zásadě asi nejvýraznější povědomí o řecko-perských válkách a dalších známých vojenských konfliktech, na ostatní formy společného soužití obvykle v hodinách dějepisu tolik času nezbývá. Snažíme se ukázat, že mírové vztahy, vzájemný respekt a prolínání jednotlivých kultur byly z dlouhodobého hlediska pro obě strany po všech stránkách plodnější a přínosnější… 
Časový rámec výstavy je poměrně široký. V zásadě sleduje poměrně dlouhé období, od skromných počátků řecké kultury v 8. století př. n. l. až do fáze, kdy se stala zásluhou Alexandra Velikého v podstatě globální civilizací. Snažíme se rozvíjet obecně známé historické skutečnosti, případně je návštěvníkovi přiblížit z trochu jiného úhlu. V tomto směru je například zajímavé, jakým způsobem se téma nepřítele a válečného konfliktu zrcadlí v řeckých mýtech a zhmotňuje ve výtvarném umění. 

Návštěvníky ve výstavních sálech jistě zaujme velké množství nádherných soch, výstava má silný výtvarný akcent. Jak koncepce výstavy vznikala, kolik exponátů a kolik soch se vám na ní podařilo představit. Vešly se do Dvořákova muzea všechny exponáty, s jejichž vystavením jste počítali?

Výstava se po výtvarné stránce skutečně velmi vydařila – velké uznání a dík v tomto směru patří panu Zdeňkovi Mazačovi z Regionálního muzea v Kolíně, který vytvořil pro naše exponáty tak atraktivní a zároveň důstojné prostředí. 
Na první pohled samozřejmě nejvíce zaujmou historické kopie řeckých sochařských děl ze Sbírky odlitků antické plastiky Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, zejména odlitek slavné sochy poraženého a smrtelně zraněného Gala umístěná v předsálí výstavy je nesmírně působivý a impozantní zároveň. Můžeme na něj nahlížet nejen prvoplánově jako na pomník vítězství a porážky či triumfu civilizace nad barbarstvím, ale i jako na projev obdivu a úcty k poraženému nepříteli, anatomickou či "etnickou" studii, výraz obdivu k lidskému tělu, jímž byli řečtí umělci tak fascinovaní, nebo tichou meditaci nad křehkostí lidské existence – to vše najdeme v jediném exponátu. 
Vystavujeme ale i celou řadu antických originálů ze sbírek Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a egyptské památky zapůjčené z Náprstkova muzea, často i drobné předměty, které jsou fascinujícím dokladem zručnosti jejich tvůrců i čilých obchodních styků. 
Na ploše, kterou máme k dispozici, samozřejmě není možné podrobněji představit ani vývoj samotné řecké kultury, natož ostatní civilizace antického Středomoří. Výstava je tak především připomínkou toho, jak různorodý, pestrý a úzce provázaný byl starověký svět, snažíme se také poukazovat více na to, co měly tehdejší národy společného, než na to, co je rozdělovalo. 
A poměrně dost prostoru také věnujeme spojení mezi antickým Středomořím a tehdejší střední Evropou. Zdejší keltské kmeny samozřejmě nežily izolovaně, ale často významným způsobem zasahovaly do dění i v tak vzdálených oblastech. Nejznámější je samozřejmě jejich obléhání Říma a neúspěšný pokus o dobytí slavné řecké věštírny v Delfách, Galové nicméně došli mnohem dál – přes Bospor až do Malé Asie, kde se stali postrachem tamních obyvatel i vyhledávanou námezdní silou v armádách helénistických panovníků - sloužili dokonce i v egyptském žoldu. Vystavené etruské bronzové nádoby nalezené na našem území jsou zřejmě naopak dokladem čilých obchodních či diplomatických styků mezi středoevropskými Kelty a starověkou Itálií. 

Co z řeckého dědictví zůstalo dodnes nenahraditelné? Proč právě tato kultura měla tak dalekosáhlý vliv na své okolí? 

Demokracie? (smích) Jinak to je samozřejmě velice komplikovaná otázka. Mám pocit, že si málo připomínáme a uvědomujeme, v jak obrovské míře je antické Řecko – jeho výtvarné umění, architektura, literatura, přírodní vědy, filozofie – základem našeho dnešního západního světa. Je to samozřejmě do jisté míry dané historickým vývojem naší společnosti. V každém případě bez antického Řecka by naše řeč i myšlení byly o dost chudší a současná evropská civilizace by sotva existovala – a tedy ani česká – alespoň ne v té podobě, jak ji známe. I kultury Blízkého a Dálného Východu by alespoň v určité době a určitých aspektech zřejmě vypadaly trochu jinak – tak dalekosáhlý a hluboký byl vliv řeckého myšlení i umění. 
Jak k tomu došlo? Dlouho před tím, než Alexandr Veliký ve druhé polovině 4. století př. n. l. během svého tažení na východ vytvořil z řecké kultury skutečně globální helénistickou civilizaci. Z historického a zeměpisného hlediska je dobré připomenout, že řecká kultura nebyla ve starověku vázaná pouze na Řecko v jeho hranicích, které známe dnes. Už od 8. století př. n. l. vznikaly řecké kolonie v západním i východním Středomoří i na březích Černého moře. Tyto obce, zejména v Itálii a na Sicílii (tzv. Velké Řecko), hrály v šíření řecké kultury zásadní roli a zásadně ovlivňovaly Etrusky i Římany dlouhá staletí před tím, než se samotné Řecko v roce 146 př. n. l. stalo součástí římské říše a než mohl římský básník Horatius konstatovat, že "poražený přemohl hrubého vítěze". 
Mnohem složitější je odpovědět na otázku, proč se tak stalo. V každém případě – staří Řekové se sice pokládali za kulturně nadřazené ostatním národům, ale jejich myšlení i umění tyto pomyslné hranice překročilo a dospělo k otázkám univerzálním a obecně lidským, které stojí mimo národnost, pohlaví, náboženství a další kategorie, do kterých si rozdělujeme svět. A touha po svobodě, spravedlnosti a poznání, po životě v harmonii se světem i se sebou samým – a to všechno jsou přece hodnoty aktuální i dnes. 

Slyšel jsem, že kolínská výstava bude doplněna o některé exponáty z nedávné úspěšné výstavy "Kelti" v Národním muzeu. Co je na tom pravdy?

Rozšířit výstavu o další "keltské" exponáty se nakonec bohužel nepodařilo. Namísto toho se však od konce ledna 2020 mohou návštěvníci v rámci výstavy těšit i na malý "numismatický kabinet", který vznikl ve spolupráci s Českou numismatickou společností a především jejím předsedou dr. Michalem Maškem. Seznámíte se zde s nejstaršími mincemi a měnovými systémy starověkého světa a numismatický materiál je samozřejmě nesmírně vděčný a atraktivní i po výtvarné stránce. Především nádherné portréty helénistických panovníků patří k mistrovským dílům drobného umění.

Koncem minulého roku proběhla řada doprovodných přednášek k výstavě. Budete v nich letos pokračovat? 

Ano, určitě, první z letošních přednášek už proběhla 14. ledna a program celého jarního cyklu najdete na webových stránkách Regionálního muzea v Kolíně. Veřejné přednášky budou s výjimkou letních prázdnin výstavu provázet prakticky po celou dobu její existence. Snažíme se o co nejpestřejší výběr témat i přednášejících. Cyklus v zásadě rozšiřuje témata, jichž se dotýká samotná výstava, i ta, která s ní úzce souvisejí, ale na která se vzhledem k omezenému prostoru i šíři záběru bohužel nedostalo...

Publikováno: 6.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Komentáře k článku...