Logo Kolínský PRES
 

"Téma výstavy Kolíňáky nadchlo": Rozhovor s Kristýnou Svobodovou, autorkou veleúspěšné výstavy o Kolíně za socialismu

Rozhovor
Kultura
Publikováno: 9.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: RMK

Kdyby vám někdo nabídl, že vás třeba za stovku vrátí v čase do socialistického Československa, asi byste odmítli. Přesně to však nabízí už jen několik posledních dnů kolínské muzeum.

Výstavu s názvem ´Socialistický sen - Vize a realita´ pojalo muzeum velkoryse a prezentuje ji hned na dvou místech v Kolíně - ve Veigertovském domě na Karlově náměstí a ještě v Červinkovském domě v Brandlově ulici. Výstava z umakartových časů je přitažlivá zejména pro generaci 50+, pro kterou jsou vystavené exponáty spojené s mnohými vzpomínkami. Dokázala to mimo jiné i vernisáž výstavy, na kterou v listopadu přišlo 170 zvědavců. Více nám o výstavě, která končí v neděli 16. února, prozradila historička umění kolínského muzea Kristýna Svobodová.

Jsme zvyklí k vám chodit na výstavy o pravěku či středověku. Je pro muzeum obvyklé představovat i nedávnou minulost, na kterou si mnozí dobře pamatujeme? Jak vlastně výstava vznikla?

Takto blízkou minulost komplexněji prezentujeme poprvé. Je to i tím, že předměty z období socialismu nejsou ve sbírkách příliš zastoupeny. Řekla bych, že všeobecně panuje trend retrovlny. Bydlení, design i každodennost interpretovala v různých podobách řada muzejních institucí v celé republice. Na internetových stránkách najdete řadu portálů věnujících se renovaci a prodeji staršího kusu nábytku z dob socialismu, který se dnes prodává za velké částky jako designový artikl. Lidé si dnes dokáží za "retro" předměty říci i značné sumy. Nedávno jsem narazila v jedné aukci na dražbu známé žvýkačky Pedro a její vyvolávací cena byla 200 korun. A jak vlastně kolínská výstava vznikla? Asi nás tato vlna zasáhla.

Téma jste však pojali šířeji. Co všechno jste do ´Socialistického snu´ zahrnuli?

Na počátku jsme měli za cíl zpracovat výstavbu kolínských sídlišť, kterým se doposud nikdo nevěnoval. Každá výstava však během příprav uzrává. Postupně jsme přidali bytový interiér. V dobových časopisech a publikacích jsme narážely i na předměty, které se vyrobily pouze v prototypech. Překvapily nás tvary těchto věcí. Jako by byly současné. Proto jsme chtěli upozornit na to, že tehdejší český design byl mimořádně kvalitní. Vzhledem k mechanismům komunistického režimu nedostal však mnohdy šanci, aby se začal vyrábět. Tento kvalitní design určuje podobu výstavy ve Veigertovském domě. Předměty jsou z velké části zapůjčeny z velkých institucí, jako například z Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Národního technického muzea v Praze či Moravské galerie v Brně. Instalované dobové pokojíčky zde jsou vybaveny domácím zařízením, které jsme získali z veřejné sbírky. Jelikož se předmětů sešlo opravdu mnoho, rozhodli jsme se věnovat se v druhém výstavním prostoru ještě každodennosti člověka žijícího za socialismu.

Exponáty na výstavu jste získali z řady muzeí, ale i z již zmíněné vypsané veřejné sbírky. Kolik Kolíňáků vám nabídlo kdysi běžně užívané věci ze svých domácností? Bylo by možné výstavu uspořádat i bez této "veřejné podpory"?

Musím říci, že jsme nečekali tak velký zájem. Téma Kolíňáky nadchlo. Zřejmě je to i tím, že se týká jich samých, jejich minulosti. Odhadla bych, že do sbírky přispěly řádově desítky osob a rodin. Někdo předměty muzeu daroval, jiní zapůjčili, neboť k nim mají citový a osobní vztah. Bez veřejné sbírky by výstava rozhodně neměla takový náboj. Lidé tyto věci měli doma a skutečně je používali. Není divu, že vzbuzují takovou nostalgii.

Máte zájem o to, aby vám lidé nosili do muzea i nadále věci typické pro socialistickou éru?

O takové předměty máme samozřejmě zájem stále a vytvářet sbírku je naší prací. Nicméně je předem nutná konzultace s kurátory. Nemůžeme vzít do sbírky a doprovodné dokumentace každou věc.

Kolik stovek exponátů můžeme na výstavě vidět a na které jste nejvíce pyšná?

Přesný počet vám neřeknu, těch předmětů jsou na obou výstavách stovky. Nejvíce jsme asi pyšní na sklo a porcelán, které byly prezentovány na světové výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958, kde Československo získalo zlatou medaili, a na EXPO v Montrealu v roce 1967. Návštěvníky určitě zaujme i skútr ČZ 501, přezdívaný "prase". Jedná se o první model tohoto typu a dokázal vyvinout rychlost až 85 km/h. Vedle toho je k vidění i legendární kufříkový magnetofon Sonet Duo, hračky přední československé designérky Libuše Niklové či oblíbený tzv. "Vídeňský košík", který musela mít na spartakiádě v roce 1960 každá žena. Předmětů je celá řada. Těší nás, že se podařilo zapůjčit tolik designových kousků, které dnes patří mezi ikony. Myslím, že výstavu ocení jak laici, tak milovníci designu.

Na co první návštěvníci výstavy obzvlášť reagovali?

Návštěvníci nejvíce asi reagují na předměty, které znají a vzbuzují v nich vzpomínky. Mnohdy je překvapí nadčasovost některých exponátů. Nicméně, musíme si uvědomit, a to se snaží i výstava ve Veigertovském domě ukázat, že řada předmětů se do výroby ani nedostala vzhledem k tehdejší absenci tržního hospodářství. Vše rozhodně ideální nebylo. Ale to bych si nechala pro komentovanou prohlídku.

Pro řadu návštěvníků bude možná překvapivé, že doba socialismu měla svoji typickou estetiku. Jsou některé z designérských artefaktů té doby nadčasové a přežily do dnešní doby?

Věřím, že kvalitní design je vždy nadčasový. Za socialismu se designéři velice snažili o nadčasovost návrhů, jelikož mnohdy čekal prototyp na svoji výrobu i patnáct let. Tak tomu bylo například v elektrotechnice. Nemluvím ani o tom, že se některé produkty vyráběly až třicet let, jako například sektor Universal. Řada výrobků svůj design skutečně nezměnila a vyrábí se dodnes, jako třeba skleněná nápojová souprava Gina, kterou navrhl Pavel Hlava na počátku osmdesátých let nebo plastový odkapávač na nádobí, který se vyrábí od roku 1962. Příběhy pro veřejnost anonymních výrobků se snaží výstava přiblížit.

Výstava se týká i nerealizovaných vizí, jako byl zamýšlený hotel při Jaselské ulici či úprava zálabské Skály. Která z těchto vizí byla pro vás osobně nejzajímavější?

Překvapila mě úprava zálabské Skály, konkrétně návrh kulturního multifunkčního domu. Jeho forma ve mně evokuje slavné Guggenheimovo muzeum v New Yorku. Rozhodně by se za tuto stavbu nemusela stydět žádná evropská či světová metropole. Bohužel se v okleštěné podobě realizovaly jen okolní paneláky, které byly součástí plánu.

Publikováno: 9.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: RMK

Komentáře k článku...