Logo Kolínský PRES
 

Na soklu po Leninovi stála i záchodová mísa, sbíječkami ho skácela čtveřice Čerňanský, Erben, Šanc a Hála

Zpravodajství
Publikováno: 5.4.2020 Autor článku: Petr Soukup Foto: Archiv KP

Jen ti, komu je přes čtyřicet let, z vlastní zkušenosti vědí, proč se malému parčíku u Benešovy ulice říká "u Lenina".

Socha Vladimíra Iljiče Lenina tu jako zřetelný symbol sovětské vojenské okupace byla vztyčena v roce 1971 a odstraněna byla po "sametové revoluci", v roce 1990, tedy ještě předtím, než byla sovětská vojska z tehdejšího Československa definitivně stažena.

Svou hvězdnou hodinu si opuštěný sokl vybral v roce 1991, kdy na něj recesisté posadili záchodovou mísu. Ta na něm sice nevydržela dlouho, originální počin byl ale zaznamenán na fotografiích a jednu z nich přetiskl s patřičným komentářem i týdeník Reflex, tehdy vycházející v několikasettisícovém nákladu.

Epilogem za čtvrtstoletí trvajícím zohyzděním lokality byl 9. červen roku 1993, kdy byl zbourán šestitunový betonový sokl, na němž socha masového vraha stála. K likvidaci podstavce byli potřeba čtyři muži (Čerňanský, Erben, Šanc a Hála) s dvěma sbíječkami, kompresorem, svářecím zařízením, jeřábem, nákladním vozem, jednou lopatou, vozem Škoda 120 s přívěsným vozíkem a koštětem, zapůjčeným laskavostí uklizečky ze sousední restaurace. V rozmezí mezi kuropěním a třetí hodinou odpolední byl sokl postupně u země rozdrcen sbíječkou, poražen, naložen a odvezen na úložiště u Hradištka.

Šéfredaktora Kolínských novin tehdy tato "tečka za komunistickou érou v Kolíně" přiměla na titulní straně ke svéráznému zavzpomínání na vztyčení Leninovy sochy v květnu roku 1971: "Z této akce mohu podat i zcela původní zpravodajství, protože jsem se jí jako žák 1.B 1.ZDŠ - spolu s celým třídním kolektivem ´jiskřiček´ - povinně zúčastnil. Spokojen jsem nebyl, protože bylo teplo, milicionář stojící přede mnou během celého ceremoniálu bezostyšně pouštěl větry, k tomu se Pavel Herout s Jardou Řehákem prali a Ivan Šemík mi řekl, že jsem vůl (důvod už si nepamatuji, ale věřím, že byl pádný). Dále si pamatuji na bílé prostěradlo, kterým byla ta potvora přikrytá, na vrzavé hymny a další oblíbené písně revolučního proletariátu (dnes už můžu prozradit, že Petr Coubal se při nich šklebil a a Milan Švorm nestál v pozoru a navíc si vytahoval holuby z nosu) a hlavně na to, že jsem místo poslouchání projevu soudruha Jakeše z Prahy neustále zamilovaně pokukoval po Evě Pavlíkové. No a pokud vás tyto mé zážitky nepřesvědčily o povznášející atmosféře těchto pro Kolín historických okamžiků, vězte, že podle okresních novin Kupředu ´byl slavnostní akt zakončen Internacionálou´."

Samotnou likvidaci soklu tehdy na několika fotografiích zaznamenaly Kolínské noviny. Na výše reprodukovaném snímku je před vyvráceným soklem, zavěšeným na jeřábu, jeden ze čtveřice "bouračů", známý kolínský kytarista Jan Čerňanský.
 

Publikováno: 5.4.2020 Autor článku: Petr Soukup Foto: Archiv KP

Komentáře k článku...