Logo Kolínský PRES
 

První kolínský experiment s privatizací městských autobusů skončil před lety strašlivou ostudou

Zpravodajství
Publikováno: 30.3.2020 Autor článku: Petr Soukup Foto: Archiv KP

Pamatujete? Místo slibovaných nových francouzských autobusů vyjely do ulic Kolína letité vehikly, jízdné se zvýšilo o třetinu a radnice nakonec sanovala dlužné milióny. Tak skončil před lety první velký kolínský experiment s privatizací...

"Nastoupila jsem do autobusu, a protože už hůře chodím, chvíli mi to trvalo. Pozdravila jsem řidiče, ale ten na mě zhurta spustil, proč všechny starý báby z Kolína musí jezdit autobusem zrovna v době pracovní špičky." Pokud by vám citovaný výrok přišel povědomý, mýlíte se. Nezazněl totiž loni v některé z "kolínských" internetových diskuzních skupin na Facebooku v souvislosti s děním v městské hromadné dopravě za časů, kdy je ještě provozovala společnost Arriva, ale je čtvrtstoletí starý. Pochází z dopisu, otištěného v tehdy vycházejícím týdeníku ´Kolínské noviny´ a připomíná, že obrovskou patálii s městskou autobusovou dopravou už Kolín v historii jednou zažil.

Kdy? Na jaře roku 1993 se vedení kolínské radnice rozhodlo vyřešit hned několik problémů "jedním vrzem". Nápad kolínské firmy Ajka, že si převezme městské autobusy "do soukroma", zněl tehdejším kolínským radním jako příslovečný dar z nebes. Radnice by se tím zbavila starosti čím nahradit dosluhující autobusy z "komunistických" časů, městský rozpočet by ušetřil část dosavadních dotací na hromadnou dopravu, celá operace by byla "ideologicky" v pořádku, protože zapadala do trendu podpory soukromého podnikání (a privatizace veškerých městských služeb) a ještě ke všemu by jí občané města měli být nadšení, protože dostanou moderní autobusy a funkční služby.


Sen o moderních francouzských autobusech

Kolínská firma Ajka, založená jedním z dlouholetých řidičů ČSAD Kolín, totiž radnici nenaslibovala jen tak ledasco. Garantovala nákup moderních francouzských autobusů, zachování všech pěti tehdejších linek, zkrácení jízdního intervalu u tří z nich (1, 2 a 3) v dopoledních hodinách na v té době neuvěřitelných 10 minut (ve zbytku dne jezdily autobusy po půlhodině) a to vše při zachování dosavadního jízdného.

Že se z báječného nápadu vyklubal průšvih kolosálních rozměrů se zjistilo nedlouho poté, co autobusy Ajky v dubnu 1993 "vyjely" do kolínských ulic. Slibované moderní francouzské autobusy se v ulicích města nikdy neobjevily, první měsíce provozu Ajka vyřešila pronájmem starých autobusů od ČSAD a až v létě, po mnoha radničních urgencích, zakoupila čtyři Karosy, vybavené v Kolíně do té doby neznámou revoluční novinkou - katalyzátorem. Autobusy často vynechávaly, cestující si pravidelně stěžovali na chování řidičů (jejich rozhořčené dopisy jsou k nalezení v dobových číslech ´Kolínských novin´) a hlavně, majitel Ajky se čím dál častěji objevoval na radnici s požadavky na zvýšení radničního příspěvku na dopravu či na zdražení jízdného, protože zjistil, že jeho původní "kalkulace" nevycházejí a městské autobusy jsou prodělečné.

Vlnu zuřivosti pak ve městě vyvolalo rozhodnutí Ajky zdražit od ledna 1994 jízdné o třetinu a zejména nápad "zdanit" seniory. Ti nad 70 let sice nadále mohli jezdit zdarma, při vstupu do autobusu se ale museli prokázat speciální průkazkou opatřenou fotografií, za jejíž vystavení si Ajka účtovala 55 korun. A nemylte se zdánlivou "směšností" této částky - ve vztahu k tehdejší výši platů a důchodů oněch 55 korun odpovídá dnešním cca 400 korunám.


Blamáž s autobusy ovlivnila i volby

O několik měsíců později se spor o městské autobusy přenesl i do městského zastupitelstva, coby vhodná příležitost kampaně před blížícími se komunálními volbami. Na zastupitelstvu zveřejněná fakta v mnohahodinové vyostřené debatě přiměla místní týdeník ke konstatování, že "causa Ajka je největší blamáží, které se vedení radnice, zastupitelé a radniční aparát za svého čtyřletého volebního období dopustili". Fakta, která "vyvřela" na povrch, byla opravdu nevídaná - Ajka za první půlrok roku 1994 "spotřebovala" veškerou dotaci, kterou od města podle smlouvy rok co rok dostávala (3,9 miliónu tehdejších korun), utratila i další téměř miliónovou dotaci, kterou jí zastupitelé milosrdně poskytli a protože i tak neměla na účtu ani korunu, hrozila, že pokud nedostane od radnice další peníze, ze dne na den autobusy nevyjedou. Šokem pro většinu zastupitelů bylo i zjištění, že Ajka nejenže nesplácí jedenáctimiliónový úvěr za zakoupené autobusy Karosa, ale že ručitelem za tento úvěr je radnice, takže reálně hrozí, že ho bude muset zaplatit za Ajku.

Dohadování o městských autobusech se vleklo ještě déle než rok, na starosti ho ale měl už někdo jiný. Autobusová "blamáž" byla totiž jedním z hlavních důvodů, proč stávající radniční ganitura v čele se starostou Buřičem prohrála podzimní volby a další vyjednávání s Ajkou tak padlo na uskupení ´Kolíňáci´ v čele s novou starostkou Majerovou. Ani to ale nic nezměnilo na tom, že než městské autobusy v lednu 1996 konečně vyjely s logem nového, spolehlivějšího provozovatele, "spolykala" Ajka z městského rozpočtu další milióny korun...
 

Publikováno: 30.3.2020 Autor článku: Petr Soukup Foto: Archiv KP

Komentáře k článku...