Logo Kolínský PRES
 

Vzpomínka na muže, jehož vodu pravděpodobně pil alespoň jednou v životě každý obyvatel Kolína

Zpravodajství
Publikováno: 3.4.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Celorepublikově nejznámějším občanem Kolína se stal před třiceti lety na několik týdnů vynálezce Miroslav Petružálek poté, co předváděl své domácí zlepšováky v televizním pořadu "Receptář".

Kromě zvedacího prahu u dveří, neocenitelného při zametání a luxování či vlastních žaluzií mělo největší ohlas univerzální křeslo nastavitelné do všemožných poloh, které podle svého tvůrce úspěšně přežilo i několik svatebních nocí.

Nymburský rodák Miroslav Petružálek, pocházející z rodiny pekařů, se vyučil u svého otce. Rodinná pekárna v Cerhenicích mu však souzena nebyla. V padesátých letech o ní Petružálkovi přišli, on sám celý život pracoval jako řidič. Jezdil s nákladními vozy, autobusy, nakonec i se sanitkou. Byl šikovný a bystrý a měl přirozený technický talent. Dokázal cokoliv opravit, řadu věcí však dále zdokonaloval. Patřil mezi opravdové vynálezce a nezastavitelné zlepšovatele.

Sametová revoluce otevřela pro lidi jako on nové možnosti. Petružálek začal začátkem devadesátých let, těsně před svým odchodem do důchodu, podnikat. Nejprve ve své dílně vyráběl acetylénové vyvíječe, posléze vymyslel a sestrojil pouliční automaty na pitnou vodu, které se staly pro mnoho lidí symbolem čerstvosti a kvality. Odběrní stojany provozoval spolu se svými společníky ze sdružení EKO-voda plných 23 let.

Svůj projekt EKO-vody na začátku označoval jako "krok do tmy". V Kolíně však měla voda dovážená z hlubinného vrtu v Káraném úspěch a automatů postupně přibývalo i v blízkém regionu středních Čech. Jejich vzhled, způsob ošetření kvality vody a další detaily se v průběhu let významně měnily a vyvíjely. K dalšímu rozšíření EKO-vody došlo poté, co autor prodal licenci na svůj vynález. Stojany EKO-vody se pak objevily například v Hradci Králové, Liberci, Jihlavě, Táboře...

Nebyl podnikatelem, který by seděl na zadku a řídil firmu od stolu. Často jsme ho viděli při údržbě stojanů v ulicích. Sympatický chlapík s plnovousem v sepraných modrákách a čepicí na hlavě nevypadal jako zakladatel úspěšného sdružení. Neusiloval o zisky, měl radost když věci fungovaly. Jeho nápady zasahovaly do všech oblastí života. Doma měl zvedací prahy u dveří, aby se snadněji uklízelo, k tubě zubní pasty vymyslel svorku pro snadnější vymačkávání. Na zahrádce měl lapač na užitkovou vodu, otvírání kurníku na dvorku řídil pomocí dalšího zařízení...

V Kolíně bydleli s manželkou Hanou a dcerou od sedmdesátých let minulého století. Miloval společnost, s okruhem svých přátel chodil ještě v 80 letech tančit. Měl rád jazz, patřil mezi šťastlivce, kteří viděli v polovině šedesátých let legendární koncert Louise Armstronga v pražské Lucerně. Zajímal se o politiku, historii, letectví a kosmonautiku. Nepřipomínají vlastně stříbrné nerezové válce s EKO-vodou tak trochu kosmické lodě?
 

Publikováno: 3.4.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Komentáře k článku...