Dopravu přes nový kolínský most zatarasili hned po jeho otevření demonstranti a o jeho názvu se na radnici dohadovali přes dva roky
Před čtyřiceti lety padlo definitivní rozhodnutí o zahájení stavby nového kolínského mostu přes Labe. Jeho zprovoznění o několik let později pak přineslo i ve městě málokdy vídanou atrakci, totiž demonstraci.
Samotná stavba začala v roce 1987 a až do definitivního dokončení všech nájezdů a předmostí uplynulo dlouhých šest let. Most impozantní velikosti i délky (471 metrů) má deset železobetonových pilířů, na něž byly postupně "navěšovány" mohutné duté dílce lichoběžníkového tvaru. Pod vozovkou je tedy po celé délce mostu průchozí prostor připomínající tunel metra, v němž jsou uloženy inženýrské sítě. Vstupní rozpočet stavby mostu dosáhl 240 miliónů tehdejších (československých) korun, což by v cenách dnešních při hrubém přepočtu odpovídalo cca 5 až 7 miliardám.
Pět let po zahájení stavby, na jaře roku 1992, hrubá stavba konečně spojila oba říční břehy, scházelo ale ještě uložení inženýrských sítí, položení izolace, zábradlí, vozovka i chodníky. "Můžeme se chlubit tím, že budeme mít evropský unikát. Technologií, zakoupenou ve francouzské licenci, se staví všechny mosty v Paříži a naši stavbaři ji ještě vylepšili podle vlastních potřeb tak, že takový most nebudou mít nikde jinde," napsal tehdy týdeník ´Kolínské noviny´.
Blížící se otevření mostu inspirovalo radniční komisi zřízenou k pojmenovávání nových kolínských ulic k návrhu, aby nesl jméno významného architekta Jaroslava Fragnera. Jeho rodina to ale odmítla s neprůstřelným odůvodněním, že most je odporný.
Most byl zkolaudován 7. a 8. září 1992 a o den později byl otevřen pro dopravu. Fungoval zatím ale jen s výjezdy na obou koncích, protože na sjezdu do Starokolínské ulice se stále pracovalo. Současně se překvapená veřejnost poprvé dozvěděla, že ač byla dlouhodobě ujišťována o tom, že se tím dnem starý (Masarykův) most změní v pěší zónu, ve skutečnosti po něm osobní auta budou jezdit dál.
Otevření mostu vítala část obyvatel města s nadšením, mnohé ale nepotěšilo. "Netuším, rozhodnutím kterého blba mohla vzniknout hlavní městská komunikace z ulice, ve které je jeden rodinný a bytový dům vedle druhého, tři školy a na druhé straně mostu poliklinika, to vše navíc bez jakéhokoliv zabezpečení (podchody, protihlukové clony). Stejní blbové architektonicky zplundrovali tohle město, zbourali co mohli a nastavěli silnice tak nesmyslně, že dopravní situace v celém městě je infarktová a chodec se bojí vydat pěšky na nákup," okomentoval v úvodníku zprovoznění mostu šéfredaktor ´Kolínských novin´ a to nejhorší mělo teprve přijít.
Hned po otevření se totiž Kolín dostal do televizního zpravodajství i do celostátních deníků, důvodem ale nebylo přestříhávání pásky na mostu, nýbrž demonstrace rozhořčených rodičů kvůli nebezpečnému přechodu před 6. základní školou, na nějž byla doprava z nového mostu svedena. Jak dokládá dobový snímek, rodiče spolu s dětmi zatarasili na dvacet minut přechod, takže policisté museli odklánět dopravu. "Školní hřiště je od silnice odděleno pouze chodníkem, takže děti přezdívají tělocviku hodina kouření," reportovaly o demonstraci, na níž rodiče mj. požadovali instalaci retardéru, ´Kolínské noviny´, demonstrace ale podle očekávání žádný výsledek nepřinesla.
Za pravdu obavám rodičů dala o dva měsíce později první velká nehoda, která jen náhodou neskončila tragédií. Na autobusovou zastávku před školou, v té chvíli shodou náhod úplně prázdnou, se z mostu vřítil rozjetý náklaďák a kromě jiného přerazil i sloup veřejného osvětlení. Z chodníku dokázal havarovaný vůz vyprostit až přivolaný jeřáb.
Debaty o názvu mostu se táhly ještě rok a půl po slavnostním otevření a přečkaly i zprovoznění sjezdu do Starokolínské ulice v září 1993. Místní týdeník dokonce uspořádal čtenářskou anketu, v níž vyhrála varianta ´Kmochův most´, ta ale na radnici neprošla se zdůvodněním, že kapelník má v Kolíně již svou ulici i ostrov. Komise poté doporučila "zasvětit" most legionářům, a to buď ve variantě ´Most legionářů´ či ´Most československých legií´, což ´Kolínské noviny´ přimělo k očekavatelné jedovatosti ("Školník k mostu přiléhající 6. základní školy byl kdysi francouzský legionář pan Kindl a navíc zástěny z tvrzeného skla, lemující zálabský nájezd na most, jsou rozbité, jako kdyby zde legie svedly jednu z rozhodujících bitev války.").
Tečku za dva a půl roku trvající tahanicí tak ukončili až v únoru roku 1994 městští radní, kteří s očekavatelnou invencí zvolili oficiální jméno ´Nový most´.