Kolíňáci větrníky zkrátka milují, říká rok od otevření Café v troubě v Rubešově ulici majitelka kavárny Anna Špringlová
Kavárnu ´Café v troubě´ najdete v centru Kolína, v Rubešově ulici naproti budově České spořitelny. Kávu a domácí zákusky obyvatelům města nabízí již déle než rok.
 04.jpg)
Co se během té doby událo? Čím to je, že si tuto útulnou kavárnu v srdci města oblíbilo tolik lidí? A jaký zákusek se těší mezi zákazníky největšímu úspěchu? Na to (i na mnoho dalšího) odpověděla PRESu majitelka kavárny Anna Špringlová.
Cafe v troubě jste otevřela loni v lednu. Jaký byl pro vás uplynulý rok? Jaké jste měla představy a jak moc se nakonec lišily od reality?
Realita se od představ lišila velmi. Zjistila jsem, jaká je to dřina, a asi jsem si na otevření vybrala nejhorší rok, jaký jsem si vybrat mohla. Nicméně jsme to přežili, takže doufám, že je to známka toho, že budeme fungovat i nadále a že to tedy děláme dobře.
Čím si vysvětluje, že kavárna má i přes pandemická karanténní opatření mezi obyvateli Kolína takový úspěch?
Sama bych to asi neřekla, ale minimálně mě to velmi těší od vás slyšet. Asi to bude tím, že to dělám na víc než sto procent, že to bude asi snahou a úsilím, jaké do toho vkládám. Neustále se snažíme někam posouvat, což je podle mě za ten rok i vidět. Snažíme se vše inovovat, od kafe až po dortíky.
Kavárna má i svůj instagramový účet, na kterém denně sdílíte nabídku i proces samotné její přípravy. Spravujete ho sama?
Já jsem taková "deset v jednom", takže si Instagram kavárny spravuji sama. Vnímám to jako důležitou část komunikace se zákazníkem a myslím si, že v dnešní době jsou sociální sítě pro úspěch podniku důležité. Účelně tak prostřednictvím Instagramu zákazníkům ukazuji, jak se co dělá, z čeho se co skládá a tak dále.
Když jsme u toho složení – na co kladete při výrobě zákusků největší důraz?
Kvalitní suroviny jsou prostě základ. To si ale myslím, že lidi už pochopili, že to takhle tady máme nastavené. Navíc se snažím péct i z nových, neozkoušených ingrediencí, ale miluji čokoládu, takže ta se do mých výrobků promítá více než podstatně.
Který z dezertů je mezi zákazníky nejoblíbenější?
Jednoznačně větrník. Ten si zákazníci očividně oblíbili, protože obvykle bývá do dvaceti minut vyprodaný. Z našeho větrníku se rychle stal fenomén. Pravděpodobně to bude tím, že se můj větrník od těch běžných liší v kvalitě, protože ho polévám jen pravým karamelem a nedávám do něj nic, co do receptu nepatří. Nebála bych se proto říct, že Kolín větrníky zkrátka miluje.
Je vaše nabídka tvořená stálicemi, na které jsou zákazníci již zvyklí, anebo ji průběžně obměňujete?
Každý den nabízíme něco jiného, takže je to pro zákazníky každý den takové překvapení, co tady najdou. Ani se nijak nespecializuji, z české i světové cukrařiny si vybírám to nejlepší, i když se poslední dobou nevědomky trochu upínám víc typicky českým dezertům. Ve finále jsou české zákusky asi nejlepší, ale samozřejmě tu mají své hojné zastoupení i francouzské věci. Dělám jak makronky, tak kremrole, takže je to různé. Mým cílem je, aby si tu každý našel něco svého, takže i když stálou nabídku nemáme, jednotlivé druhy zákusků se v nabídce objevují pravidelně, třeba jednou do týdne. O tom informuji právě prostřednictvím instagramového účtu, kde se zákazník vždycky včas dozví, pro co si sem může momentálně dojít.
A co je váš favorit? Jaký zákusek máte nejraději?
Asi Opilého Izidora. To je momentálně můj největší favorit.
Na instagramovém profilu kavárny se často objevují fotky dortů, které pečete speciálně na zakázku. Chodí vám častěji přesně zadané objednávky, nebo míváte ve většině případů volnou ruku a můžete si dovolit trochu popustit uzdu fantazii?
Mám velké štěstí, že mi zákazníci vcelku důvěřují a nechávají přesnou podobu dortu na mně. Spíš mi jen řeknou, pro koho je určen a jaké má být jeho celkové vyznění, takže mám volnou ruku docela často.
Jak dlouho se již pečení dortů věnujete?
Pro zábavu jsem pekla už před otevřením kavárny, vlastně se pečení jako koníčku věnuji již od střední školy. Nejsem vyučená, ale možná jsem za to i ráda. Moje studium bylo zaměřené spíš ekonomicky, a to mi při zřizování kavárny dost pomohlo. Už tehdy jsem ale věděla, že bych si jednou chtěla otevřít kavárnu – a hned po škole jsem do toho skutečně šla, a to po hlavě. Určitě jsem tehdy byla dost naivní, ale po tom, co jsem se střetla s tou krutou realitou, jsem hodně brzy vystřízlivěla. Nezdá se to a člověka to možná ani nenapadne, ale je toho dost, co musíte zařizovat, když provozujete kavárnu.
Jak byste popsala koncept vaší kavárny?
Snažím se, abychom to tady vedli v takovém rodinném duchu. Asi i proto si dělám většinu věcí sama, abych si za vším mohla stát. Ale zainteresována je v tom prakticky celá moje rodina, která se hodně podílela především na interiéru. Kdo měl ruce a nohy, ten pomáhal. Je to tady sice malé a útulné, ale ne přeplácané. Trošku jsme se nechali inspirovat kavárnami v Amsterodamu, které jsem před otevřením kavárny navštívila, takže i to mělo na konečném vzhledu podíl. Avšak nejvíc se na něm podepsaly naše vlastní představy o tom, jak by měla ideální kavárna vypadat. S čím také dost souzním, jsou slova Ivety Fabešové, že když budete v kavárně sedět na plastové židličce, tak ten zážitek z té kavárny zkrátka nebude úplný. Posezení v kavárně je o komplexním zážitku, kdy se v ní návštěvník cítí dobře, příjemně a útulně.
Máte nějaký svůj vzor? Někoho, kdo vás inspiruje?
Za svůj velký vzor považuji Ivetu Fabešovou, u které jsem dokonce jednou vyhrála cukrářský kurz, kterého jsem se zúčastnila. Ale není to jediná osobnost, která mě inspiruje. Obecně čerpám nápady z různých zdrojů, hlavně ale z Instagramu.
Při otevírání kavárny jste plánovala i vámi vedené kurzy pečení. Podařilo se vám už některé uskutečnit?
Ano, jeden kurz jsme uspořádat stihli, ale nakonec jsem si uvědomila, že z důvodu nedostatku kapacit to asi nadále možné nebude. V kavárně jsem od pondělí do neděle, neustále peču a vměstnat do toho ještě celodenní kurz je pro mě aktuálně nereálné. Ale třeba se k tomu někdy vrátím, momentálně to však neplánuji. Navíc tomu ani doba koronavirová příliš nenahrává, takže si nemyslím, že by se nějaké kurzy v nejbližší době pořádaly.
Spravujete kavárně Instagram, pečete, vedete celý podnik... Jak to všechno stíháte?
Nestíhám. Doufám, že si časem třeba někoho najdu, ale teď to úplně není na programu dne. Možná za rok, za dva bych už mohla mít i den volna.
Co vás na provozu kavárny baví úplně nejvíc?
Nejvíc mě baví ta zpětná vazba. Když mi zákazníci napíšou, že dort byl skvělý, že jim moc chutnal a že moc děkují. To mě vždycky zahřeje u srdce a posouvá dál.
A co vás naopak nebaví vůbec?
Vymazávat formy.
Jak po roční zkušenosti vidíte budoucnost kavárny? Máte nějaké plány?
V hlavě mám spousty nápadů, ale obzvlášť v téhle situaci se jimi moc vážně nezabývám. Nějaké sny určitě jsou, ale jak to dopadne, to je otázkou. Ani je moc nechci prozrazovat, protože jde o skutečně velké kroky, které teď vůbec nejsou reálné. Možná za deset, dvacet let...
Redakce Kolínského PRESu velmi děkuje Nadačnímu fondu nezávislé žurnalistiky za finanční podporu, díky které mohl tento článek vzniknout.