Logo Kolínský PRES
 

Lidí v obtížných životních situacích jsou v Kolíně stovky, říká ředitelka Prostoru Plus Michala Michlová

Zpravodajství
Publikováno: 17.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Prostor Plus je nestátní nezisková organizace se sídlem v Kolíně. Její zakladatel Petr Steklý a jeho tým měli od počátku, který je vzdálený víc jak 15 let, cíl pomáhat v oblastech, kde na to stát, kraj či město aktuálně nestačily.

Tak vzniklo kolínské K-Centrum, zaměřené na uživatele drog a ochranu veřejného zdraví. Postupně se nabalovaly další sociálně preventivní služby a programy. Prostřednictvím Evropské projektové kanceláře například Prostor pomáhal zájemcům při administraci evropských projektů, časem zřídil Prostor několik nízkoprahových klubů pro mládež a dokonce několik let pořádal festival Kmochův Kolín. Později zaznamenal úspěch i s aplikací ´Lepší místo´ pro řešení komunálních problémů. To už ovšem byly aktivity poněkud vzdálené původnímu směřování. Jisté je, že mezi organizacemi, které v Kolíně poskytují sociální péči, patří Prostor Plus standardně mezi ty největší. Své hlavní sídlo má na Kolárce u Tesca a jeho ředitelkou je víc jak rok Michala Michlová. Povídali jsme se s ní o aktuální situaci v Prostoru i o některých nabízených službách.

Jaká je současná podoba Prostoru plus a co se pod vaším vedením za ten poslední rok změnilo?

Poté, co před rokem odešel z vedení Petr Steklý, který byl vizionářem s velkými ambicemi a přesahem do dalších oblastí a regionů, jsme se vrátili čistě k sociálním službám a provozu alternativních školek pro předškoláky. Z mého pohledu už byly naše aktivity příliš košaté. I tak jsme v oblasti sociálních služeb výjimeční tím, že máme opravdu širokou cílovou skupinu klientů. Aktuálně je jich přibližně 1.300, a to nepočítám jejich rodinné příslušníky, na které naše služby sekundárně mají také dopad. Prostor má momentálně 70 stálých zaměstnanců a dalších cca 50 lidí nám během roku vypomáhá na záskoky ve školkách nebo při jiných příležitostných aktivitách, jako jsou celoletní příměstské tábory nebo workshopy a vzdělávací besedy pro klienty.

Které vaše služby považujete za zásadní?

Těžištěm naší práce je pomoc lidem v obtížných životních situacích. Námi poskytované sociální služby lze zjednodušeně rozdělit na "drogové a nedrogové". Mezi drogové preventivní služby patří provoz K-Centra pro uživatele drog. Sem mohou klienti anonymně přijít, vyměnit si použité stříkačky za čisté (kus za kus), popovídat si o své situaci, vyprat si prádlo a cítit se alespoň na chvíli jako lidi. Nespoléháme na to, že si nás lidé sami najdou, a proto máme i terénní pracovníky, kteří se pohybují v širším regionu od Českého Brodu až po Čáslav. Vyhledávají uživatele drog přímo v parcích, squatech a jiných odlehlých místech, baví se s nimi a poskytují jim poradenství, jak mohou svou životní situaci změnit. Také jim umožňují vyměnit použité injekční stříkačky za čisté, aby je nezahazovali na veřejných místech. Pak jsou tu rodiny klientů uživatelů, kterým jsme schopní velmi dobře vyjasnit situaci a jsme rádi, že se na nás obracejí. Možná vás to překvapí, ale máme v péči třeba i závislé rodiče.

Snažíme se, aby lidé nespadli na dno

Co považujete v drogové oblasti u svých klientů za úspěch?

Snažíme se, aby lidé nespadli na dno a minimalizovala se zdravotní rizika, ale výsledky nejsou přímo úměrné vynaložené energii – životy našich klientů jsou často velmi složité, takže někdy je úspěch i to, že klient nepadá níž a níž. Proto je práce v K-Centru dost náročná, prakticky se nám tam dlouhodobě nehlásí žádný vystudovaný sociální pracovník. Lidé z našeho týmu mají silnou schopnost empatie a kolikrát životní zkušenosti, které je k této práci přivedly. Díky tomu klientům rozumí, nelitují je, ale podporují je a teoretické vzdělání si doplňují až při zaměstnání.

Kdo využívá vaše další sociální služby?

Naše "nedrogové" sociální služby jsou určené hlavně lidem ohroženým sociálním vyloučením. Nejčastěji jde o obyvatele ubytoven. Tito lidé mají svá specifika, mají problémy najít nebo si udržet práci, na to navazují potíže s financemi, zadluženost a neschopnost bydlet jinde než právě na ubytovně. A v tomto vyrůstají děti, které to přirozeně přejímají, a je z toho začarovaný kruh, který se naši pracovníci snaží přetnout a vnést do takových rodin společensky žádoucí vzorce chování. Tím, že naši lidé chodí přímo do rodin a asistují lidem při jednání s úřady a institucemi, jsou posuny klientů správným směrem častější. Co se týče dluhové poradny, tak tam pomáháme lidem i mimo ubytovny, to je problém celospolečenský. A pak máme ještě tři kluby pro děti a mládež, kteří řeší různé trable se školou, vrstevníky, rodiči atd.

K-Centrum jste kvůli rekonstrukci budovy v minulém roce přestěhovali do míst po kolínské Záchytce. Je to adekvátní náhrada?

Je to spíš nouzové řešení, za které jsme však vděční, protože jinak bychom museli úplně zavřít. Jsme ve vykachlíčkovaných místnostech, kde se necítí dobře ani klienti ani naši lidé. Těšíme se, až se v létě vrátíme na své původní místo.

Kromě Školky v lese máme i Školku v zahradě a Školku na hrázi

Za hranice našeho regionu sahají jen vaše aktivity spojené s uživateli drog?

Kdepak, provozujeme například nízkoprahový klub Kotelna ve Zruči a další klub pro mládež vestavěný do autobusu jezdí po Kutné Hoře. Kromě kolínské Školky v lese máme i Školku v zahradě v Kutné Hoře a Školku na hrázi v Poděbradech.

Ty nízkoprahové kluby, o kterých mluvíte, jsou určené pro romskou mládež?

Jsou určené pro děti a mládež, na které nikdo jiný nemá čas. Svého času převažovaly romské děti, ale mění se to. V našich klubech najdou zábavu, ale často i návod, jak se zorientovat ve vlastním životě.

Z čeho vaše organizace žije?

Máme vícezdrojové financování, žijeme z různých grantů a dotací. Nejčastěji využíváme dotace Středočeského kraje, podporu EU, ministerstev či měst. Ta podpora pochopitelně není automatická, musíme být úspěšní v žádostech, projekty si obhájit a dokladovat, což nás stojí značné úsilí. Pro vaši představu je to tak, že pět našich lidí administruje dotace a dalších pět sedí v účtárně, abychom zajistili chod a financování celé organizace. Ještě mám potřebu říci, že neziskovky nejsou principiálně žádní příživníci – poskytujeme služby, které stát svým občanům garantuje, ale nemá vlastní kapacity, které by služby poskytovaly. Proto tu jsou nestátní neziskové organizace, které to dělají a od státu na to dostávají peníze ve formě dotací. Ty ovšem nepokrývají sto procent nákladů, a proto musíme shánět prostředky z různých zdrojů. Teď se snažíme i o individuální a firemní fundraising, kdyby někdo chtěl finančně podpořit naši činnost, budeme rádi.

Přijde mi, že naši kritici nemají rádi cílové skupiny lidí, s kterými pracujeme

V Kolíně existuje malá, ale hlasitá skupina kritiků vaší práce. Myslel jsem, že jen žárlili na úspěchy Petra Steklého, ale prý ta averze k Prostoru zůstala i po jeho odchodu?

Čas od času se někde nějaká narážka a kritika objeví, přijde mi ale, že je to méně a méně. Pokud je to konstruktivní, jsem za to ráda. Přijde mi, že naši kritici nemají rádi cílové skupiny lidí, s kterými pracujeme. Chtěli by žít ve světě, v němž nejsou žádní drogově závislí a žádné problémové skupiny obyvatel. Bohužel ve své argumentaci používají polopravdy vytržené z kontextu a poškozují svými výroky motivaci našich lidí, kteří pracují v podmínkách a za peníze, které jim nikdo závidět nemůže.

Proč se vám lidé ještě nerozutekli?

Kam by utíkali, nám je v Prostoru plus dobře (smích). Lidi práce baví a vidí v ní smysl. Nejsme korporát, vztahy uvnitř naší organizace jsou neformální a příjemné. Lidé zde mají pocit svobody a mohou stavět na vlastní motivaci, což není jinde běžné. Neznamená to, že se nedokážeme pohádat, ale to základní nastavení je zde jiné. Teď na přelomu roku mi hlavně noví zaměstnanci spontánně chodili sdělovat, jak jsou šťastní, že pracují v Prostoru plus, že je práce moc baví a od prvního dne se cítí mezi ostatními, jak kdyby tu byli roky – to bylo příjemné slyšet.

Učíte jednotlivce i rodiny vyznat se ve světě, který se jim zdá složitý, nepochopitelný a nepřátelský. Vaši lidé chodí po ubytovnách, poskytují dluhové poradenství, působí v lokalitě Zengrovka. Dalším klientům poskytujete terapie, které mírní následky obtížných situací, ať už v rodinném či partnerském životě, po šikaně apod. Co byste k tomu ještě přidala?

Mezi naši nejnovější službu patří "projekt Prostor pro inkluzi". Reagujeme na to, že v kolínských školkách či školách se objevují děti cizinců, kterým nikdo nerozumí. Jsou to třeba malí Bulhaři či Rumuni, kteří neumí slovo česky. Je přirozené, že situaci nezvládají. Představte si třeba tříleté dítě, které je nucené chodit do školky, kde je všechno jinak, než bylo celý svůj tříletý život zvyklé a ničemu a nikomu nerozumí. Bez pomoci se neobejde. Potřebuje získat nové návyky a často to potřebují i jeho rodiče. A naši lidé v kolínských školkách pomáhají těmto dětem a rodinám. Na jedné ubytovně díky našemu projektu vzniklo i předškolní centrum pro děti, které rodiče do školky nedávají. Kolegyně jim dopřávají předškolní péči přímo na ubytovně – a má to rychlé výsledky! Školním dětem pak poskytujeme doučování odpoledne ve školách nebo přímo v rodině, takže rodič se také zapojuje.

Pokud udeří mrazy jste prý stejně jako vloni připraveni zřídit na Kolárce vytápěný stan pro bezdomovce. Kolik lidí toho vlastně loni využilo?

Loni jsme pomohli deseti až dvanácti lidem po dobu šesti týdnů. Jednalo se zejména o přespání, ale i o možnost se najíst, osprchovat a vypít horký čaj. Není to jen o tom udělat jim pěknou chvilku, ale i s nimi promluvit a ukázat jim možnosti, o kterých zpravidla nic netuší. Pro lidi bez přístřeší je v Kolíně i městská ubytovna, ale chybí denní centrum, společně s městem se snažíme péči o lidi bez domova zajistit v potřebné míře. Zřejmě ne každý o to stojí. Podle sčítání žije v Kolíně asi 80 lidí bez přístřeší a z poslední kooordinační schůzky vyplynulo, že přibližně polovina z nich žádnou další pomoc nepotřebuje nebo nevyužije a o polovinu se umíme společnými silami postarat.

Publikováno: 17.2.2020 Autor článku: Vladimír Sládek Foto: Archiv KP

Komentáře k článku...

Zavřít