Před deseti lety zemřel vynálezce Miroslav Petružálek, jehož vody se pravděpodobně alespoň jednou v životě napil každý obyvatel Kolína
Miroslav Petružálek, který proslavil Kolín vynálezem veřejných stojanů k načepování kvalitní pitné vody, zemřel před deseti lety, v sobotu 24. září 2016, v nedožitých 85 letech.
Nymburský rodák pocházející z rodiny pekařů se vyučil u svého otce. Rodinná pekárna v Cerhenicích mu však souzena nebyla. V padesátých letech o ní Petružálkovi přišli, on sám celý život pracoval jako řidič. Jezdil s nákladními vozy, autobusy, nakonec i se sanitkou. Byl šikovný a bystrý a měl přirozený technický talent. Dokázal cokoliv opravit, řadu věcí však dále zdokonaloval. Patřil mezi opravdové vynálezce a nezastavitelné zlepšovatele.
Listopadové události roku 1989 otevřely pro lidi jeho typu nové možnosti. Petružálek začal začátkem devadesátých let, těsně před svým odchodem do důchodu, podnikat. Nejprve ve své dílně vyráběl acetylénové vyvíječe, posléze vymyslel a sestrojil pouliční automaty na pitnou vodu, které se staly pro mnoho lidí symbolem čerstvosti a kvality. Odběrní stojany provozoval spolu se svými společníky ze sdružení EKO-voda plných 23 let.
Svůj projekt EKO-vody na začátku označoval jako "krok do tmy". V Kolíně však měla voda dovážená z hlubinného vrtu v Káraném úspěch a automatů postupně přibývalo i v blízkém regionu středních Čech. Jejich vzhled, způsob ošetření kvality vody a další detaily se v průběhu let významně měnily a vyvíjely. K dalšímu rozšíření EKO-vody došlo poté, co autor prodal licenci na svůj vynález. Stojany EKO-vody se pak objevily například v Hradci Králové, Liberci, Jihlavě, Táboře...
Nebyl podnikatelem, který by seděl na zadku a řídil firmu od stolu. Často jsme ho viděli při údržbě stojanů v ulicích. Sympatický chlapík s plnovousem v sepraných modrákách a čepicí na hlavě nevypadal jako zakladatel úspěšného sdružení. Neusiloval o zisky, měl radost když věci fungovaly. Jeho nápady zasahovaly do všech oblastí života. Doma měl zvedací prahy u dveří, aby se snadněji uklízelo, k tubě zubní pasty vymyslel svorku pro snadnější vymačkávání. Na zahrádce měl lapač na užitkovou vodu, otvírání kurníku na dvorku řídil pomocí dalšího zařízení...
V Kolíně bydleli s manželkou Hanou a dcerou od sedmdesátých let minulého století. Miloval společnost, s okruhem svých přátel chodil ještě v osmdesáti letech tančit. Měl rád jazz, patřil mezi šťastlivce, kteří viděli v polovině šedesátých let legendární koncert Louise Armstronga v pražské Lucerně. Zajímal se o politiku, historii, letectví a kosmonautiku. Co myslíte, nepřipomínají vlastně stříbrné nerezové válce s EKO-vodou tak trochu kosmické lodě?