Před třiceti lety šokovala Kolínsko trojnásobná vražda řeznickým nožem, vraha chytili až o 13 let později
Kdyby někdo sestavoval seznam nejhorších kriminálních činů na Kolínsku, společně s vyvražděním rodiny Popelků by na něm hodně vysoko byla i trojnásobná vražda v Klučově. Došlo k ní v noci z 29. na 30. dubna 1990, tedy před třiceti lety a zemřely tři ženy, Ivanka Kudláčková (44 let) a její dcery Ivana (21) a Miroslava (18).
V rodině Kudláčkových to nebyla první tragédie. Manžel Ivanky (a otec obou dcer), drážní zaměstnanec Stanislav, byl o 17 let dříve jednou z osmi obětí výbuchu odstavené cisterny Spolany Neratovice na kolínském nádraží. Při explozi unikly 3 tuny plynu do vzduchu (některé zdroje uvádějí kapalný chlór, jiné polypropylen či bojový plyn) a zamořily okolí včetně nádražní budovy, kromě osmi mrtvých se dalších 138 lidí přiotrávilo.
Obě dcery vychovala po manželově smrti Ivanka Kudláčková sama, starší Ivana pracovala jako servírka v plaňanském motorestu a mladší Miroslava byla zaměstnána v pražském ČKD. Ráno 30. dubna je brutálně ubodané řeznickými noži v loužích krve a částečně obnažené objevila jejich švagrová. U nejmladší Miroslavy se při pitvě potvrdilo znásilnění, pravděpodobně posmrtné.
Vyšetřování bylo i vzhledem k medializaci případu masivní - kriminalisté vyslechli 127 mužů od 15 do 90 let, později byli prověřováni i všichni majitelé domků a chat v Klučově a okolí, vše bez konkrétního výsledku. Nebýt toho, že policisté zamrazili vzorky spermatu, nalezeného na těle Miroslavy, pachatele by nikdy nedopadli.
Ten byl odhalen až po neuvěřitelných třinácti letech, v roce 2003. V roce 2002 vznikla Národní databáze DNA a začaly být porovnávány vzorky získané na místech neobjasněných trestných činů s DNA osob, které byly odsouzeny (či vyšetřovány) pro zvlášť závažné trestné činy. Počítač "vyhodil", že sperma z klučovského domku patří Jaroslavu Gančarčíkovi z Českého Těšína, jedenáctkrát trestanému a tehdy stíhanému kvůli čtyřem případů znásilnění.
Ukázalo se, že klučovská vražda byla dílem náhody. V Klučově Gančarčíka v noci vysadil z vlaku (cestou z Brna do Prahy) průvodčí, protože byl opilý a neměl jízdenku. Náhodně si vybral jeden z domů, v předsíni našel čtyři nože, které si u Ivanky Kudláčková zapomněl řezník po zabíjačce. Po vraždě odjel do Prahy, kam měl původně namířeno. V Klučově byl poprvé v životě, kriminalisté tedy neměli žádnou šanci ho během vyšetřování v roce 1990 najít...
Gančarčík se k vraždám nikdy nepřiznal, výpovědi účelově měnil. Jeho poslední verze zněla, že v domě v Klučově sice byl, ale až po vraždě a DNA na mrtvé Miroslavě zanechal, když se ji pokoušel zastavit krvácení. O jeho vině byl ale neochvějně přesvědčen jak krajský soud v lednu 2005, tak odvolací Vrchní soud o rok později.
Rozsudek tehdy vzbudil velký rozruch - za trojnásobnou vraždu dostal Gančarčík pouhých 16 let a 3 měsíce kriminálu. Ve skutečnosti byl ale do vězení poslán na 25 let - dalších 8 let a 9 měsíců mu totiž zbývalo odsedět z jiného trestu za znásilnění. Pětadvacetiletý trest byl maximem, který mu mohl být vyměřen - vraždil totiž před 1. červencem 1990, kdy v českém právu ještě formálně platil pozastavený trest smrti a podle tehdy platných zákonů bylo nejvyšším možným trestem 25 let odnětí svobody.
O klučovské vraždě vyšlo za posledních 15 let bezpočet článků. V tom posledním, v iDnes (najdete ho tady), se autoři snažili zjistit, zda je Gančarčík ve vězení a zda v něm setrvá až do konce vyměřeného trestu, tedy do roku 2030 (to mu bude 62 let). Nedozvěděli se jedno ani druhé...
/na snímku z vyšetřování z roku 2003 ukazují Gančarčíkovi fotografie a záběry z místa činu/
