Rozhovor s kolínským rodákem Jakubem Nemčokem, představitelem hlavní role v seriálu, který získal cenu Emmy
Internetový seriál #martyisdead, který pro Mall.tv natočila společnost Bionaut ve spolupráci se sdružením CZ.NIC, se stal historicky prvním českým seriálem, který dosáhl na prestižní mezinárodní cenu Emmy. Hlavní roli v seriálu ztvárnil kolínský rodák Jakub Nemčok, který byl donedávna známý především jako dabér.
Na začátek se tě musím zeptat, jestli jsi už dokázal zpracovat ten obrovský úspěch, kterého jste dosáhli?
Už ano. Ptala se mě na to velká spousta lidí a už chápu, co se nám vlastně povedlo. Je ale škoda, že k tomu došlo v takovéto složité době. Předávání mezinárodních cen Emmy probíhá každoročně v New Yorku a dost mě mrzí, že nebyla možnost se tam jet podívat a projít se po červeném koberci s dalšími hvězdami.
Seriál byl oceněn už dříve například v Brně, Austinu či Marseille, ale předpokládám, že Emmy mezi těmito cenami rezonuje nejvíce.
Jednoznačně. Je to poprvé v historii, co byl český seriál nominován na Emmy a zase dlouhou dobu se nic takového nemusí povést.
Jsi především dabér. Považuješ se po tomto úspěchu i za herce?
Já se za herce nepovažuju. Myslím, že herectví je řemeslo a člověk by to měl mít naučené. Ještě jsem se neprokopal k tomu, abych se za herce považoval.
A kdy myslíš, že to přijde? Hrál jsi v seriálu, který byl oceněn mezinárodní cenou Emmy, moc prostoru na to posunout úspěchy ještě výš už není. Možná ještě Oscar.
No, Oscar je ta další příčka, toho mám v plánu (smích). Myslím, že kdybych někdy získal nějakou stálou roli v českém seriálu, tak bych se za herce už asi trochu považoval.
Myslíš, že právě role Martyho ti přinese další, třeba ještě větší herecké příležitosti?
Já v to doufám. Dost se o tom mluvilo, dokonce se mi ozval člověk, jestli nechci agenta a tak dále. Každopádně ani nevím, jestli by se mi chtělo tady nějak zazářit. Dost mě duševně trápí, co se tady u nás točí za věci. Kdybych hrál v nějakém "nekonečném" seriálu, tím bych se asi moc nechlubil. Vždycky, když člověk dělá nějakou práci rád, tak se rád pochlubí, ale tohle bych asi rád nedělal.
Ty jsi především dabér, dabuješ od dětství. Jak jsi se k tomu dostal?
Když mi byly tři roky, starší sestra začala dělat v castingové agentuře a řekla doma, že rodiče tam posílají fotky svých dětí a některé z nich se uchytí, tak ať to zkusíme taky. Začali jsme tedy se sestrou jezdit na castingy a hráli jsme v pár reklamách. Když nám bylo asi osm, tak přišla nabídka na dabingovou školu, kterou vedla Hana Krtičková, známá dabingová režisérka, která dělá takovéto dabingové školičky, jelikož dětí je ve filmech hrozně moc, ale v dabingu málo. Tam jsme chodili asi půl roku a potom se to rozjelo. Když jsem později byl na střední, tak jsem jezdil dabovat dokonce i denně. Teď už nejezdím dabovat tak často. Také kvůli tomu, že jsem v takové mezifázi, kdy už nemám ten dětský hlas, ale ani ještě ten úplně dospělý, abych mohl dabovat ty mužské role.
Máš na kontě stovky dabingových rolí. Na kterou z nich nejvíce vzpomínáš?
To bude určitě postava Bricka ze seriálu Průměrňákovi. Daboval jsem ho deset let a přiznám se, že jsem měl trochu na krajíčku, když jsem dělal úplně poslední scénu.
Pojďme se ještě vrátit k Martymu. Hlavní téma toho seriálu je kyberšikana. Setkal ses s kyberšikanou někdy ty osobně?
Neznám nikoho, kdo by se setkal s takovou brutální formou kyberšikany, jako je v seriálu. Každopádně se třeba stalo, že unikly nějaké kamarádovy fotky, ale nijak to neřešil a za pár měsíců si na to vůbec nikdo nevzpomněl. To je třeba případ Martyho, kdyby to prostě nechal plavat, tak nemusel dopadnout tak, jak dopadl.
V poslední době vznikl například i dokumentární film V Síti. Myslíš, že tohle je ta cesta, jak s kyberšikanou bojovat? Prevence pomocí seriálů, filmů, videí?
Myslím, že dlouhou dobu byl problém lidem ukázat, jak taková kyberšikana vypadá. Podle mě jsme našli dobrý způsob, jak to veřejnosti předat a tím, že seriál byl takhle úspěšný, tak doufám, že to ten odkaz pošle ještě dál. Jak už jsem říkal v rozhovoru pro Českou televizi, neberu to úplně jako filmový kousek, ale jako varovné video, které by měli vidět hlavně děti, ale i dospělí. V seriálu je jedna scéna, kdy se chce Marty svěřit svému otci a on ho odbyde, že musí do práce. Takže by to měl být i takový signál pro rodiče, aby svým dětem více naslouchali.