Teploty atakující čtyřicítku, epidemie průjmů, 17 výjezdů kolínských hasičů za jediný den a kolabující kožní oddělení nemocnice
Měřeno novinovými titulky je celosvětovým hitem několika posledních let "globální oteplování". Podle některých politiků, meteorologů či novinářů byly poslední roky s výrazně nižším množstvím srážek i letními vedry nezvratným důkazem klimatické změny, způsobené člověkem.
Napadlo nás v této souvislosti udělat něco trochu škodolibého a popsat detailně dění během jednoho typického polabského horkého léta. Teploty v něm po dobu téměř obou celých prázdninových měsíců neklesly pod třicet stupňů a mnohokrát vyšplhaly nad 33 stupňů, občas až na dohled čtyřicítky. V noci teploměr nespadl pod dvacítku, takže byty v panelácích na sídlišti se proměnily ve výhně a kdo mohl, trávil čas na Hradištku, u Sandberka, na koupališti ve Třech Dvorech (na snímku) či v městském bazénu.
Veterináři ošetřovali velké množství přehřátých psů, rekordně narostl počet letních angín a cisterny nestačily doplňovat EKO vodu do výdejních automatů. Ze studní zmizela voda, tráva v městských parcích byla na troud spálená a začaly schnout první méně odolné stromy. Rozhodnutím hygieniků byla kvůli "zkažené vodě" uzavřena polovina ze šestnácti sledovaných koupališť v okolí Kolína. Pšenici, sváženou z okolních polí do zálabského sila, nebylo nutné vůbec sušit.
Krajina vyschlá na troud byla náchylná k požárům, a tak kolínští hasiči v jednom rekordním dni vyjížděli sedmnáctkrát a v témže týdnu devětatřicetkrát. Jejich zásahy komplikovaly vyschlé požární nádrže, a tak od požárů pro vodu odjížděli k Labi, jehož hladinu jakžtakž udržovala jen soustava zdymadel. Posádky kropících vozů se střídaly v prodloužených směnách a chladily kolínské ulice až do pozdního večera.
Napilno měli na kožním oddělení nemocnice, kam přišel dvojnásobek pacientů oproti jiným létům. Přemnožily se hnisavé infekční záněty kůže a pásové opary a na lůžkové oddělení byl v průměru den co den přijat jeden nový pacient s "růží". Prodejním hitem v lékárnách byly protiprůjmové léky. "I někteří důstojně vystupující a vážení občané Kolína se neodvažovali do ulic bez spolehlivé zásoby toaletního papíru," napsal místní týdeník. Jediný, kdo si nestěžoval na vedro, byli členové Městské hudby Františka Kmocha, kteří se ze zájezdu do Švédska vrátili totálně promoklí.
Několikaměsíční horko a sucho se stalo hlavním tematem hospodských debat i článků v místních novinách a pamětníci se přeli, zda ještě horší léto bylo "v osmašedesátém" nebo "čtyřiaosmdesátém", než se jim vysmáli ti, kdo v dětství zažili "sedmačtyřicátý", v němž ani kapka deště nespadla pět měsíců za sebou, tráva uschla už v dubnu, sedláci vybíjeli celá stáda a voda ze studen zmizela úplně.
Jediné, co v létě roku 1994, které popisují předchozí odstavce, opravdu nikoho nenapadlo, bylo to, že by za ono horké léto mohla nějaká "klimatická změna". Svět byl totiž tehdy ještě normální, takže každý věděl, že prostě jednou za čas bývá v Čechách horké a suché léto...
