Volby do kolínského zastupitelstva jsou vždy emotivní, jen ty nejdramatičtější v roce 1994 ale nabídly i půvab šestákového románu
V polovině devadesátých let proběhly v Kolíně komunální volby, které výrazně dříve než ve většině jiných měst "přeoraly" stranický politický systém a ustavily zvyklosti, jejichž důsledky město pociťuje dodnes.
Volby do městského zastupitelstva v listopadu 1994 sice byly už druhé "svobodné" po čtyřiceti letech panování komunistů, až ony lze ale považovat za volební střet v pravém slova smyslu. První demokratické volby na podzim roku 1990, tedy necelý rok po "sametové revoluci", totiž téměř manifestačně vyhrála kandidátka Občanského fóra, v Kolíně "zabalená" do uskupení nazvaného ´Demokratický blok města Kolína´.
Názorově nesoudržné seskupení tehdy zvolených zastupitelů, kteří se na kandidátku dostali často jen souhrou náhod a s obecným programem, se ale rychle rozklížilo, stejně jako celé Občanské fórum. Starosta Jiří Buřič patřil hned v následujícím roce mezi zakladatele kolínské ODS, a protože spolu s ním do této strany vstoupilo několik dalších zastupitelů, bylo vedení radnice z pohledu většiny občanů města považováno za "ódéesácké".
Pozice nové radniční garnitury ale byla už sama o sobě těžká - město bylo ve všech myslitelných ohledech po čtyřicetiletém komunistickém "hospodaření" v katastrofálním stavu a k tomu nový radniční tajemník Pavel Pobříslo převzal téměř nezměněný úřednický aparát z předlistopadové doby. Radnice byla okamžitě zahlcena permanentním řešením desítek fatálních problémů, které zdědila po svých předchůdcích - město nemělo čističku odpadních vod (takže v něm platila stavební uzávěra na stavbu bytů), měsíce zabraly hádky o (ne)dokončení silničního průtahu městem, hysterická atmosféra provázela zrušení stálého hereckého souboru v divadle, složitě se rodila i dohoda o privatizaci nemalé části městských bytů...
To vše by zřejmě vedení radnice ještě "přežilo", v posledním roce volebního období se na něj ale navalilo hned několik katastrof naráz. Zastupiteli zprivatizovaná městská autobusová doprava od počátku fungovala příšerně a vysávala z městského rozpočtu neplánované dotace. Po špatně termínově naplánované stavbě kruhového objezdu u Jednoty dopravu v celém městě na mnoho měsíců doslova paralyzovaly permanentně ucpané objížďky. Přijatá vyhláška, regulující (spíše neregulující) vjezd aut do historického centra, naštvala úplně všechny. A do toho přišel nešťastný prodej budovy městských lázní starostovu kamarádovi se zdůvodněním, že je to jediná možnost, jak je udržet otevřené, aby ale následně na místě bazénu vznikl secondhand. Koupě nového služebního automobilu, z dnešního pohledu banalita, se pak v očích nemalé části obyvatel města v rozjitřené atmosféře změnila už jen v poslední důkaz starostova "papalášství".
Zatímco republika objevila kouzlo "nestranictví" až o několik let později, v Kolíně výše popsané děje inspirovaly už v roce 1994 vznik kandidátky nezávislých kandidátů, vymezující se hlasitě právě vůči Buřičově ODS. Volební sdružení ´Kolíňáci´ sice čítalo 33 jmen na kandidátce, skutečné hybatele šlo ale spočítat na prstech jedné ruky. Pro ředitele nemocnice Jana Rakušana šlo o jeden z promyšlených kroků v budoucí raketové kariéře v ČSSD a v Senátu, podnikatel Vít Kosina už tehdy možná snil o průmyslové zóně na úrodné zemědělské půdě u Ovčár, která o pár let později zasvěceným umožnila zbohatnout a trojici, která po volbách vedla jednání o podobě nového vedení radnice, doplnila ředitelka polikliniky Jana Uhrová.
Kandidátka ´Kolíňáků´ každopádně instinktivně objevila vše, nač voliči slyší. Nabídla mix lékařů, kantorů, sportovců a dalších známých lidí, v programu vizi města se šťastnými obyvateli, nesužovanými zlými politiky a blazeovaně odmítala předvolební ataky ODS, že po volbách uzavře koalici s komunisty. Tento slib ostatně splnila, byť způsobem, který tehdejší přímé aktéry dokáže rozzuřit i po třech desetiletích - zákulisní dohoda s komunisty, kteří za zvolení starostky ´Kolíňáků´ dostali dvě místa v městské radě, totiž nikdy nebyla jejími aktéry veřejně přiznána.
Po volbách, které vyhráli ´Kolíňáci´ s 32 procenty hlasů před ODS (23 procent) a komunisty (19 procent), se ale děly i jiné zábavné věci. Jiří Vančura, volební jednička, a tedy kandidát ´Kolíňáků´ na starostu, se vzdal svého zastupitelského mandátu a přenechal ho Vítovi Kosinovi, který by bez toho v zastupitelstvu nebyl. Starostkou se (i hlasy komunistů) za ´Kolíňáky´ stala majitelka firmy na výrobu svíček Zdenka Majerová, následující roky mnohými setrvale považovaná za nastrčenou osobu skutečných hybatelů dění v pozadí. Šéf kolínských komunistů František Ledvina se nepřestal culit několik následujících let. A šéfredaktor Kolínských novin, které se ke ´Kolíňákům´ v předvolební kampani chovaly nadstandardně vstřícně, o sobě v povolebním úvodníku napsal, že je blbec a nenašel se vůbec nikdo, kdo by mu to vymlouval.
