Logo Kolínský PRES
 

Denní přehled

V zadním traktu budovy kolínského letiště otevřel ´Motorest U vrtule´. Restaurace s barevnými snímky letadel na stěnách, barovým pultíkem a pětadvaceti místy k sezení nabízela minutky s cenou kolem čtyřiceti korun a její zvláštností byl sprchový kout na WC.

V ulici Na Hradbách otevřel specializovaný butik s oblečením pro ženy s všeříkajícím názvem ´Otylka´. Jeho situování do prvního patra se časem ukázalo jako nedomyšlený podnikatelský záměr - díky opakované fyzické námaze při stoupání do schodů v něm totiž některé pravidelné návštěvnice postupně neměly co nakupovat a musely se obrátit na konkurenci.

U Kmochova ostrova před pětadvaceti lety na čtyři dny zakotvila loď Esperanza, patřící ekologické organizaci Greenpeace. Její mladí cestující v batikovaných tričkách do omrzení vysvětlovali kolemjdoucím, kteří je vydrželi poslouchat, že pokud radikálně nezmění své konzumní chování, dojde nejpozději do deseti let k celoplanetární ekologické katastrofě. Kromě jiného varovali i před plýtváním papírem, například toaletním. "Toaletní papír, kterým se dnes tak plýtvá, se nepoužíval odjakživa. Přirozená lidská strava dřívějších časů způsobovala, že člověk dělal bobky jako zvířata, takže se nemusel utírat. I to může být pro mnohé příklad k následování," tlumočil čtenářům to, co se na Esperanze dozvěděl, redaktor Kolínských novin Vladimír Sládek.

Poprvé po několika desetiletích dohnaly v roce 1995 ceny jablek, prodávaných na trhu na Karlově náměstí, cenu banánů.

Podle ´Kolínských novin´ nabízel nejlepší zmrzlinu ve městě ´Lotos´ v Kouřimské ulici. Kopeček kávové či čokoládové zmrzliny zde v roce 1995 stál 3 koruny a zmrzlinové poháry se prodávaly od 18 do 33 korun. V nabídce bylo i pět druhů kávy od 5 do 12 korun, nealkoholickým nápojům vévodila cola a tonic za 6 korun a párek v rohlíku jste tu pořídili za 7 korun a padesát haléřů.

Kolíňák Pavel Náhoda se stal nejslavnějším prodavačem losů Bleskovky BINGO v republice. Byl totiž vybrán nejen do televizní reklamy na loterii, ale jeho tvář se objevila i na celorepublikové billboardové kampani.

Papírnictví v podloubí na rohu Karlova náměstí začalo prodávat trička s barevným motivem města a nápisem ´Kolín´ a talířky potištěné kolínskými motivy. Byly to mnoha letech první nové suvenýry, které si mohli koupit turisté a návštěvníci Kolína, protože do té doby sestávala nabídka "kolinensií" pouze z nevábných pohlednic s fotografiemi městských ulic.

V Kolíně se objevili první Ukrajinci, načerno zaměstnávaní stavebními firmami. Rozšířili tak na dvě nepočetný "seznam národností", s nimiž se ve městě a okolí občas dalo potkat - tou první byli Vietnamci, obvykle se živící prodejem na burzách a trzích.

Technické služby odstranily z ulic města velkoobjemové "vany", do nichž byli lidé mnoho let zvyklí odhazovat odpad, který se nevešel do popelnic. Nahradit je měla deset pevně umístěných svozných míst, jejichž výstavba se ale o několik měsíců protáhla kvůli chybějícím stavebním povolením. Jakmile byla zahájen stavba prvního z nich ve Štítarské ulici, začaly Technické služby shánět deset "duchem i tělem svěžích důchodců", kteří se o svozná místa měli starat.

Před pětadvaceti lety bylo v Kolíně pravděpodobnější setkání s mimozemšťanem než s policistou měřícím rychlost. Dopravní oddělení kolínské policie totiž čítalo pouhých 8 lidí, kteří měli (a to včetně zásahů u dopravních nehod) na starosti nejen Kolín, ale celý tehdejší okres, tedy území od Jevan až ke Kolínu včetně celého Kostelecka a Českobrodska.

Velmi zevrubně pojal přípravu článku o kolínských parašutistech redaktor Kolínských novin Vladimír Sládek. Absolvoval kompletní výcvik, zaplatil si povinné speciální pojištění pro parašutisty, zajel si na vyšetření k odbornému lékaři na vojenské letiště v Čáslavi, podle rady instruktora se před nástupem do letadla Brigadýr vymočil, nechal se vynést do výšky 700 metrů, odkud dle jeho líčení vypadaly hangáry kolínského letiště jako kostičky z Lega, vyskočil, za tři vteřiny proletěl stovku metrů volným pádem, poté dalších 600 metrů už pomaleji pod kupolí otevřeného padáku a po dvou minutách ukončil seskok téměř vzorovým parakotoulem. Nejen živý, ale bez jakéhokoliv zranění, pak v reportáži přidal i několik historek o výronech kotníku a zlomených rukou, které během výcviku na letišti zaslechl: "Když před lety v jednom smolném týdnu klepali parašutisté na ambulanci MUDr. Nedomy v kolínské nemocnici už posedmé, donutil je svérázný ortoped, aby sádru svému poraněnému kamarádovi přichystali a ubalili sami. S bílýma rukama je pak všechny celé zmatlané ze špitálu vyhodil."

Radnice stanovila jízdné v autobusech městské hromadné dopravy pro rok 1995. Základní taxa pro dospělé do 70 let, rozměrná zavazadla a psy činila 4 koruny, děti a studenti platili o korunu méně. Zadarmo jezdili vojáci, kočárek s dítětem, invalidé a důchodci nad 70 let. Roční jízdenka stála 180 korun, dětská 90 korun a "důchodcovská" (pro věk do 70 let) 120 korun.

Vítězem konkurzu na ředitele gymnázia se stal pětatřicetiletý Ivo Zachař z Kutné Hory, který do té doby na gymplu vyučoval český jazyk a základy společenské výchovy a též na škole působil jako výchovný poradce.

V Kolíně otevřel první sex-shop. Firma Willy ho zprovoznila v ulici Politických vězňů č. 40 a v pracovních dnech od 8 do 16 hodin v něm nabízela erotické pomůcky, videokazety, časopisy a cenné rady.

První vůz modelu Felicia, škodovácké novinky po mnoha letech, se v Kolíně objevil díky Okresnímu úřadu, který si ho pořídil jako služební vozidlo. Zaparkované bílé auto, které do té doby znali Kolíňáci jen z televizní obrazovky, bylo obrovskou atrakcí Karlova náměstí a neustále se kolem něj shlukovali obdivovatelé i zvědavci.

V týdeníku Kolínské noviny vyšel celostránkový inzerát českokrumlovského pivovaru Eggenberg. Osobně si ho přijel zadat jeho nový majitel, českobrodský podnikatel František Mrázek, v dalších letech v médiích i knihách Jaroslava Kmenty popisovaný jako "král českého podsvětí" či "kmotr Mrázek". V redakci si jeho návštěvu vysvětlovali tak, že si přijel "z očí do očí" prohlédnout autora série článků ´Válka policajtů´, které jako první v republice popisovaly propojení veksláků a policistů (nejen kolínské) hospodářské kriminálky. Pivo Eggenberg v Kolíně tehdy točila restaurace na plaveckém stadiónu a zálabská hospoda U Lva.

Oční ambulance pro děti i dospělé se z dosavadního sídla na staré poliklinice přestěhovala na sídliště, do budovy dětské stomatologie. Čtyři lékaři zvládali vyšetření pacientů tak rychle, že nebylo nutné se objednávat předem a k vyšetření docházelo i "na počkání".

V Kolíně osobně předvedl své schopnosti ing. Pavel Pavel, který se v roce 1986 celosvětově proslavil úspěšným experimentem, při němž "rozchodil" sochu moai na Velikonočním ostrově a v dalších letech předvedl převoz čtyřicetitutnových kvádrů na rákosovém člunu přes jezero Titicaca v Peru či nasazení pětitunového kamenného překladu na sloupy ve Stonehenge primitivní zvedací technikou. V Kolíně Pavlova stěhovací firma "protáhla" na speciálně zkonstruovaných válečkových pásech do haly firmy Thermo King dvaatřicetitunový expandér dlouhý šest a půl metru skrz vrata tak "těsná", že nahoře zbývalo půl centimetru a po stranách centimetry tři. "Průjezd" do haly a následné zdvižení expandéru do pracovní polohy mezi střešní konstrukci trvalo ing. Pavlovi a jeho týmu týden.

Od nového roku 1995 zavedlo tehdejší jediné kolínské kino, zálabský Jas, jednotné vstupné a zrušilo dosavadní "místenkové" vstupenky. Řešení, nejsnáze popsatelné sloganem "Kdo dřív přijde, lépe si sedne", výrazně zkrátilo fronty u pokladny, které se často táhly až ven z kina.

Firma Auto-Švec otevřela za železničním přejezdem na Šťáralce autosalón Peugeot. Objekt, který vyprojektoval Bob Neumann, byl postaven za rekordních 10 týdnů. Cena v autosalónu prodávaných modelů se pohybovala v rozmezí od 289.050 do 911.799 Kč, přičemž průměrná mzda v ČR v roce 1995 byla 8.300 Kč.